Technika s hádankou rodina s dětmi (ikonka)školní skupina (ikonka)

Autor:

Mgr. Květa Jordánová, Národní památkový ústav, Edukační centrum v Ostravě

Spolupráce:

Helena Gottwaldová, Národní památkový ústav, kastelánka Státního hradu Šternberk

Anotace:

Lednička, telefon, výtah – dnes nás obklopují samé technické vymoženosti, které nám každý den usnadňují mnoho práce a šetří náš čas. Ale jak vypadal běžný den v minulosti? A jak vypadal takový běžný den třeba na hradě? Mohla být na hradě technika?
Program o technickém zázemí hradu a každodenním životě jeho obyvatel je určen dětem v předškolním věku v doprovodu pedagoga. Děti se krátce, věku přiměřenou formou, seznámí s historií hradu Šternberk a blíže si prohlédnou a vyzkouší předměty, které bývají často u běžných prohlídek opomíjeny. Společně s lektorem si děti popovídají o hygieně hradních pánů, osvětlení hradu, komunikaci se služebnictvem a o dalších drobných zařízeních, které stejně jako nám dnes usnadňovaly život už i před mnoha lety na hradě. Na příkladech techniky, kterou děti na hradě samy objeví, bude objasněna její funkce nebo přiblížen celý technický vývoj daného vynálezu od středověku po současnou dobu. Malou nápovědu dětem při pátrání po technických vymoženostech dělají známé hádanky.
 

Klíčová slova:

hrad, hádanka, technika, všední den, hygiena, topení

Místo a realizace:

NKP Státní hrad Šterberk

Celková doba realizace:

60 minut

Popis projektu:

Kontext:

Technické zařízení budov patří často v rámci prohlídkových tras hradů a zámků k neprávem opomíjené tématice. Oproti v médiích nebo při samotných instalacích často idealizované podobě šlechtického sídla nabízí jeho technické zázemí objektivní pohled na každodenní realitu života na hradě či na zámku a představuje ho tak v celkovém, dobovém kontextu. Díky tehdejší zámožnosti a významnému postavení majitelů těchto sídel se tak i dnes mohou návštěvníci v historickém prostředí setkat s tehdejšími novinkami na poli techniky (výtahy, vodovody, horkovzdušné topení, litinová kamna, zbraně atd.), s jejich historickou plánovou dokumentací, případně s fotografiemi, zachycujícími modernizaci sídel. Ne zřídka byla šlechtická třída i donátorem vědců, vynálezců a pedagogů, sami šlechtici byli aktivními podnikateli a i tyto aspekty lze návštěvníkům objektů či účastníkům edukačních programů prostřednictvím technického mobiliáře hradu zprostředkovat.

 

Východiska a hlavní cíle:

Hlavní cíle:

- žák krátce vyslechne moderní historii hradu v konfrontaci s dobovou technikou

- na základě zjištěného vnímá oproti idealizovanému obrazu v pohádkách hrad jako plnohodnotné sídlo 

- má povědomí o tom, co je „technika“

- v množině předmětů rozliší technické věci od netechnických

- zná některé známé hádanky

- rozvíjí své komunikační schopnosti a argumentuje ve skupině

- umí se v rámci pravidel pohybovat v neznámém prostředí

Cílová skupina:

předškolní věk, 1. třída ZŠ

Obsah a průběh programu:

Program má pevný rámec složený ze tří částí, jeho délku i náročnost je možné v průběhu přizpůsobit aktivitě a vyspělosti skupiny.   

Nejkratší, úvodní část programu probíhá v edukační místnosti nebo přímo v klidové zóně (dle momentálního provozu) v autentických prostorách hradu. Hlavním cílem tohoto úseku je navázat s dětmi kontakt, v několika krátkých větách nebo formou otázek a odpovědí představit prostředí a připravit děti na vlastní práci ústřední části programu. Děti jsou současně s tímto uvedeny do problematiky (práce s pojmem technika) a lektor má možnost zjistit, o nakolik vyspělou skupinu dětí se jedná. Formou řízené diskuze jsou vyjmenovány technické a netechnické předměty a zařízení, které děti znají, a také klady a zápory, které nám technika v běžném životě přináší. Pomůckou mohou být lamina fotografií technického zařízení ze současné doby i minulosti.

Centrální část programu je založena na práci s hádankou a na následovném hledání odpovědí v prostorách hradu (čtyři vytipovaná zastavení - vizitkový sál, berkovský salónek, rytířský sál, velká jídelna). Aktivity jsou přizpůsobeny kognitivním schopnostem dětí a jejich věkovým a individuálním potřebám, i přesto je však u této věkové kategorie nezbytné zapojit do průběhu programu vyučujícího, který pomáhá dětem se čtením hádanek, napovídá při řešení, koordinuje pohyb dětí v prostorách hradu atd. Děti jsou rozděleny do skupinek, z nichž každá dostane svoji hádanku, a po jejím rozluštění děti hledají technické zařízení, ke kterému by hádanka mohla odkazovat. Po „odhalení“ hledaného děti představí hádanku i řešení ostatním dětem, společně pak nalezené obhajují, diskutují, zda-li se opravdu jedná o techniku či ne. Úvodní zařízení je většinou také nejstarší, jedná se o cymbál, lavabo, prevét a kachlová kamna, zámek. Děti se seznámí s novými pojmy a zároveň dedukují funkci zařízení, jehož podoba se v drtivé většině liší od jeho soudobé podoby. Poté děti před ostatními spolužáky zdůvodňují, proč si myslí, že se jedná např. o umyvadlo, kamna, záchod atd. Lektor je kladenými otázkami upozorňuje na odlišnosti od současného stavu (např. absence potrubí u lavaba, výtvarné řešení porcelánových mís záchodů atd.). U všech zastavení jsou přichystané předměty, tematicky spojené s daným technickým zařízením, které si děti mohou vyzkoušet, rozebrat, ohmatat. Vhodnou volbou je například vědro, kočárový záchod, zvonek, zámek s klikou a klíčem atd. Lektor si s dětmi povídá o tom, jaká asi byla práce sloužících, pokud mimo jiné vynášeli vodu každý den v podobném vědru do všech schodů, kterými děti procházely na stanoviště, a jak se pro ně situace asi změnila, když byl na hradě zbudován vodovod, u tématu zabezpečení hradu probíhá diskuze, zda nutnost zabezpečení domu existovala vždy a proč atd. Mezi jednotlivými zastávkami je u této věkové kategorie nezbytné často střídat aktivity, vlastní práci střídat s relaxací, pohybovými aktivitami navázanými na téma (např. podávání vědra, protažení, hledání vodovodního kohoutku v prostorách atd.)

Třetí, závěrečná část programu je realizována opět v klidovém prostředí, mimo hlavní návštěvnickou trasu. Závěrečné aktivity vedou ke zklidnění, k fixaci pojmů a umožňují lektorovi nashromáždit podklady pro vyhodnocení aktivit. Děti kreslí hodnocení programu a lektora (sluníčko, mráček), jsou tázány na to, zda viděly na hradě nějakou techniku, zda bylo snadné žít na hradě, zda ví, co je to prevét, jestli mohl být na hradě splachovací záchod atd.

 

Výsledky aktivit:

obrázky "techniky" malované dětmi

Zdroje:

FISCHER, V., Hrátky z dětské zahrádky: říkadla, malůvky, cvičení, hádanky: slovní zásoba hravě, veselé básničky, náměty k malování, inspirace k pohybu, jednoduché notičky, praktický zpěvníček, Praha 2006.

Kol. autorů, Moje první encyklopedie Larousse, Jak se co dělá, Praha 2011.

Kol. autorů, Jak věci fungují, Praha 2010.

Pomůcky, materiál:

Maňásek šternberského  pasáčka, lamina fotografií s tématikou historické i současné techniky (historická auta, parní vlak, historická lednička atd.), zámek s klíčem a klikou, vědro, knížka s vývojem systému topení (od ohně po topení), autentické technické vybavení hradu, papírky s hádankami.

Fotogalerie projektu:

1-2.jpg 1-3.jpg 1-4.jpg 1-5.jpg 1-6.jpg 1-7.jpg 1-8.jpg 1.jpg

Reflexe a zhodnoceni:

Celkové zhodnocení:

Děti hodnotí program a jeho průběh ústně, případně kresbou. Důležitou zpětnou vazbu k průběhu činností představují pro lektora především poznámky od vyučujících. Program byl, i po většinové úvodní "skepsi" (ta pramenila v drtivé většině případů z předpokladu, že téma "technika" je pro danou cílovou skupinu příliš obtížné), pedagogy hodnocen velmi kladně.

Doporučení pro další realizace:

Celým programem děti provádí maňásek, čímž je docíleno vyšší koncentrovanosti dětí na téma a často i ochotnější spontánní nápodoby. Jako ústřední postavička pro předlohu maňáska a pro průvodce dětskými materiály obecně, byla vybrána ústřední postava z regionální pověsti O šternberském pasáčkovi. Jako doplňkový materiál k představení celé pověsti i pasáčka a k „ukotvení“ této figurky v podvědomí dětí i rodičů byl vytvořen podkladový pracovní materiál, jakýsi pracovní list, pro děti v předškolním věku. Stěžejním obsahem pracovního listu je právě pověst s pasáčkem, převyprávěna pro nejmladší účastníky programů. Jednotlivé náměty z pověsti jsou rozpracovány do úkolů, ve kterých si děti procvičí jemnou motoriku (vystřihovánky, doplňovačky, bludiště) a pasáček je tak představen v „reálné“ situaci, místě a čase. Maňásek se tak stává pro děti v následujících edukačních programech někým „známým“, někým, kdo je spjatý s místem, s pozitivními zážitky a na koho se mohou těšit.