Po stopách sv. Prokopa školní skupina (ikonka)

Autor:

Bc. Anna Svobodová, Národní památkový ústav, Edukační centrum ve Veltrusech 
PaedDr. Jaroslava Matoušová, Národní památkový ústav, kastelánka kláštera Sázava
Mgr. Hana Coufalová, Základní škola Sázava 
 

Spolupráce:

PhDr. Hana Havlůjová, Ph.D., Pedagogická fakulta, Univerzita Karlova v Praze 
PhDr. Dušan Klapko, Pedagogická fakulta, Masarykova univerzita v Brně 

Anotace:

Výchovně vzdělávací program Po stopách sv. Prokopa – putování spolu se svatým poustevníkem, mnichem, opatem a národním patronem českými dějinami v Sázavském klášteře. Skrze příběh sv. Prokopa se dozvíme okolnosti založení Sázavského kláštera, naučíme se, jak rozpoznáme sv. Prokopa v umění, jak žili mniši v Sázavském klášteře, z jakých součástí se skládá klášterní areál v Sázavě, nebo se zamyslíme nad tím, s čím musel Prokop bojovat, když do Sázavy před více než tisíci lety přišel.   

Klíčová slova:

Sázava, klášter,  sv. Prokop, kostel sv. Prokopa, poutní místo, legenda, Čertova brázda, Přemyslovci, kníže Oldřich 
 

Místo a realizace:

Sázavský klášter - poutní kostel sv. Prokopa s kryptou, kaple Nanebevzetí Panny Marie, refektář, nedaleká studánka „Vosovka“  

Celková doba realizace:

120 minut 

Popis projektu:

Kontext:

Program navazuje na dlouhodobou spolupráci Správy kláštera v Sázavě s pedagogy ZŠ Veltrusy a dalšími regionálními školami. Při přípravě programů jsme dále vycházeli z pedagogických zkušeností a pilotních edukačních aktivit, které vznikly pod vedením kastelánky Sázavského kláštera PaedDr. Jaroslavy Matoušové.  

Organizaci edukačních aktivit v Sázavském klášteře je nutné sladit s aktivitami Římskokatolické farnosti Sázava - Černé Budy. 

Východiska a hlavní cíle:

Program Po stopách sv. Prokopa navazuje na učivo 4. – 7. ročníků základních škol. Vztahuje se k tématům středověké legendy, národní patroni, raně středověký přemyslovský stát, tradiční náboženství, křesťanství a Sázavský klášter. Program sleduje kromě vzdělávacích cílů i osobnostní a sociální výchovu žáků. Mezi hlavní cíle programu patří znalost dat, která si připomínáme v souvislosti s uctíváním významného národního patrona sv. Prokopa, a pojmů, které se vztahují k Sázavskému klášteru, např. relikviář, atributy sv. Prokopa, refektář atd. Dále by měli žáci zvládnout interpretovat svatoprokopskou legendu, výtvarně vystihnout lidské neřesti a nakonec vysvětlit, co v křesťanské terminologii znamená „orat s čertem“.    

Cílová skupina:

žáci 4. - 7. ročníků základních škol, doporučujeme max. 25 účastníků 

Obsah a průběh programu:

Program zahajujeme v poutním kostele sv. Prokopa vyprávěním příběhu o poustevníkovi Prokopovi. Zaměřujeme se nejen na Prokopův příchod do Sázavy, ale také na celkový kontext konce 10. a počátku 11. století v českých dějinách. Debatujeme o možných důvodech Prokopovo rozhodnutí odejít do Sázavské pustiny, o období konce 10. a počátku 11. století v Čechách, o pohanských časech, počátcích křesťanství u nás, prosazování Přemyslovců aj. Seznamujeme se s pojmy jako např. poustevník, poutník, kostel, relikviář atd. Celý program doplňují jednotlivé pracovní listy, které si žáci sbírají po celé trase programu v klášteře. Pracujeme s výukovým relikviářem, který je podobný relikviáři sv. Prokopa v kryptě, a napodobeninami koflíku a lžičky, které se údajně po sv. Prokopovi dochovaly a v současné době jsou uloženy již s pozdější barokní úpravou v kostele. Žáci plní zadané úkoly lektora nejprve v kryptě, poté v kostele sv. Prokopa a vedlejší kapli Nanebevzetí Panny Marie a nakonec v refektáři. Během programu se postupně seznámí s Prokopem – poustevníkem, mnichem, opatem kláštera a prostřednictvím vybraných legend i s Prokopem – světcem. V refektáři si vyprávíme o životě mnichů v klášteře. Zaměříme se na jejich denní režim, který porovnáváme s tím naším, řeholi sv. Benedikta, součásti kláštera a pracovní činnosti, které se v nich odehrávaly. Nakonec pracujeme s nástěnnou malbou, na které je zobrazeno legendární setkání přemyslovského knížete Oldřicha a poustevníka Prokopa.  

Závěrečnou aktivitou v refektáři je tvorba „atlasu čertů“. Vrátíme se k tématu „orání s čerty v nás“ jakožto lidskými vlastnostmi. S žáky debatujeme o tom, co je to lidská vlastnost, upozorňujeme na rozdíly mezi vlastností, emocí, skutkem, zlozvykem atd. 

Program končí procházkou k poutní svatoprokopské studánce Vosovka, kde probíhá reflexe a závěrečné zhodnocení. 

 

Výsledky aktivit:

vyplněný pracovní list, písemný test na závěr, zpětnovazební dotazník od pedagoga, ústní zpětná vazba od všech zúčastněných, atlas čertů, fotodokumentace, videodokumentace, popř. práce ze školy

 

Zdroje:

SOMMER, P., Svatý Prokop: Z počátku českého státu a církve, Praha 2007.  

ROYT, J. - SOMMER, P. - STECKER, M., Sázavský klášter, Praha 2013.  

Vita maior (překlad Antonín Ludvík Stříž), Praha 1923. 

Vita maior (překlad Bohumil Ryba), Praha 1940. 

VRCHLICKÝ, J., Legenda o svatém Prokopu, Praha 1939.

TRNKA, J., Legenda o svatém Prokopu (krátký film). 

 

Pomůcky, materiál:

pracovní listy, čisté papíry, podložky pro pracovní list, závěrečný test, psací potřeby, popř. pastelky, fixy a jiné barvy, laserové ukazovátko, svíčky, sirky, výukový relikviář, koflík a lžička sv. Prokopa, výukové poutnické pláště 

Fotogalerie projektu:

Sázavský klášter, Po stopách sv. Prokopa Sázavský klášter, Po stopách sv. Prokopa Sázavský klášter, Po stopách sv. Prokopa

Reflexe a zhodnoceni:

Celkové zhodnocení:

Výchovně vzdělávací program Po stopách sv. Prokopa je velmi osobní, děti se při něm otevřeně projevují, pozitivně i negativně. Otevírají se většinou již po první motivační aktivitě, kdy jednotlivě scházejí se svíčkou do krypty k relikviáři sv. Prokopa. Před programem je vhodné dohodnout si s dětmi pravidla komunikace a říci jim o „stop“ pravidle (pokud se dítě nechce z nějakého důvodu aktivity zúčastňovat, nenutíme ho, ale neruší ostatní). Není vhodné děti zahlcovat velkým množstvím pojmů. Na programu pozitivně hodnotím, že si děti mohou pracovní list po cestě „posbírat“, protože na sadu pracovních listů, pokud jim je dáme najednou, reagují většinou znuděně. Je potřeba zdůraznit výchovnou složku programu. Je vhodné, aby se pedagogové stali alespoň dobrými pozorovateli dětí při programu - lze v jeho průběhu vysledovat procesy, na které je možné navázat ve škole.