Zvířátka na zámku školní skupina (ikonka)

Autor:

Mgr. Petr Hudec, Národní památkový ústav, Edukační centrum v Kroměříži

Spolupráce:

MgA. Naďa Rezková, Národní památkový ústav, Edukační centrum Telč
Mgr. Lucie Pešlová, Národní památkový ústav, územní památkopvá správa v Kroměříži
Jan Pluhařová, Národní památkový ústav, kastelánka Státního zámku Vizovice
Mgr. Lenka Psotová, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Kroměříži

Anotace:

Interpretace vybraných La Fontainových bajek zachycených na sedací soupravě ve Vizovickém zámku s dětmi z mateřských škol. Při programu jsou využity prvky dramatické, hudební a výtvarné výchovy.

Klíčová slova:

zámek Vizovice, bajky, zvířata, sedací souprava, gobelín

Místo a realizace:

Zámek Vizovoce - Reprezentační sál

Celková doba realizace:

duben - květen 2015 - příprava programu
17. května 2015 - realizace pilotního programu
květen - červen 2015 - zapracování připomínek, zhodnocení

Popis projektu:

Kontext:

Návštěvníky neprávem opomíjený Vizovický zámek se pyšní vynikajícím původním mobiliářem. Mezi jeho nejcennější součásti patří sedací souprava s motivy z La Fontainových bajek. Právě na její interpretaci byl zaměřen program Mluvící židle, který byl realizován v říjnu 2014 se žáky VII. třídy ZŠ. 

Východiska a hlavní cíle:

Téma bajek je nosné rovněž pro mladší děti. Z tohoto důvodu byla do Vizovického zámku pozvána skupinka dětí z místní MŠ. Kromě blízkého tématu zvířátek se jevilo jako vhodné neusilovat o prezentaci celého zámku, nýbrž volit segment kulturního dědictví.

Hlavním cílem programu je seznámit děti s příběhy, v nichž zvířata jednají jako lidé, čerpat z nich poučení a seznámit se s částí krásného mobiliáře zámku.

Cílová skupina:

děti z mateřské školy

Obsah a průběh programu:

Lektor děti přivítá na zámku a sdělí jim, že se půjdou společně podívat do jeho nejkrásnější části, kam zval zámecký pán a zámecká paní jen ty nejváženější hosty.

Před vstupem do sálu se děti seřadí do dvojic. Lektor ještě na chodbě před sálem vyzve děti, aby se ztišily, a požádá je, aby poslouchaly, co uslyší. Když začne znít hudba, vcházejí děti do sálu. Čas, po který hudba zní, slouží nejen k přesunu, nýbrž také rozkoukání se v sále. 

Lektor se zeptá dětí, co se jim v sále líbí. Následně upozorní, že jej kromě jiného zdobí krásné židle, na kterých jsou zobrazena zvířátka, o kterých si budou společně povídat.

Lektor děti usadí na připravené podsedáky seskupené do kruhu. Ptá se postupně dětí, jaké zvířátko mají nejraději a proč. (Pokud některé z dětí váhá, dá mu delší čas na rozmyšlenou a zeptá se jej nakonec znovu). V závěru jim poděkuje a dále vychází z odpovědí dětí: Zvířata nejsou jako lidé, přesto jim dáváme lidské vlastnosti – mluvíme o nich jako by byli lidé. Třeba že kočička je mlsná.
Následně lektor řekne několik nedokončených vět a vyzve děti, aby se je pokusily doplnit: 
Řveš tady jako….
Opakuješ se jako…
Jsi mlsný jako….
Líný jako…
Mám hlad jako….
Pilný jako…
Špinavý jako…
Chytrý jako… 

Dále lektor děti vyzve, aby otočily své podsedáky naruby a opět je položily na původní místo. Zde jsou přilepené obrázky zvířat (jejich výběr odpovídá zvířátkům z bajek). Vyzve je, aby se pohybovaly v kruhu za zvuku hudby. Když přestane hudba hrát, mají se zastavit a podívat se, u jakého obrázku zvířete stojí. Následně mají vydávat zvuk tohoto zvířete. Lektor je brzy zastaví a žertem řekne, že na zámek asi vtrhlo stádo opiček, že je to příliš velký hluk. Požádá proto, aby se ozvali např. jen pejsci. Při opakování aktivity zase například jen kozy. Následně lektor vyzve děti, aby se opět posadily a pamatovaly si „poslední zvířátko“.  

Dále lektor znovu zaměří pozornost dětí na židle. Upozorní, že mají sedací a opírací část a že jsou na nich utkány obrázky se zvířaty. Vyzve děti "ovečky", aby našly židli s motivem ovečky. Po jejich návratu zase vyzve jinou skupinku zvířat. Takto se postupně všechny děti vystřídají. Současně se tím eliminuje riziko poškození mobiliáře, přílišného pobíhání ve stísněném prostoru atd.

Všechny děti se postaví. Lektor pokračuje: Lidé si už mnoho let vyprávějí příběhy, ve kterých jednají zvířata jako lidé. Říká se jim bajky. Řekneme si to společně - BAJKY -. Dvě takové bajky bychom si teď zkusili převyprávět. Najdeme je na dvou židlích, které jsme si teď prohlédli. První vypráví o Žábě a býkovi. 
Následuje dramatizace bajky formou narativní pantomimy, například postupné nafukování jedné líce, pak druhé, pak obou, pak prasknutí. V závěru lektor zhodnotí s dětmi jednání žáby: Může být žába velká jako býk? Podobně jako žába jednají lidé, kteří se naparují, nafukují, dělají se lepší, než jsou...

Lektor pokračuje: Pojďme si teď vyprávět druhý příběh, který je o lišce a čápovi.

Po převyprávění příběhu s využitím rekvizit talíře a misky, ukazování klapajícího zobáku čápa, lektor sdělí dětem ponaučení z příběhu, tzn., že i chytrák může být někdy přechytračen. 
Lektor pak vstupuje do role a upozorní na to děti: Představte si, že bych byl zlobivý pán a řekl: Děti, dám vám lentilku, ale musíte si ji vylovit pomocí špejlí. Chce se o to někdo pokusit? Pozve některé z hlásících se dětí ke sklenici s lentilkami a ponechá je chvíli marně se snažit lentilku vytáhnout. Následně řekne: To ode mě nebylo pěkné. Já se teď ale zase stávám hodným člověkem. Vždyť co by to bylo za zámek, kdyby se na něm dětem nedávaly lentilky. Špejlemi se ze sklenice nedá lentilka vytáhnout, to je podobné, jako když se měla ze džbánku najíst liška. Lektor nejprve dá odvážnému dítěti namísto špejle pinzetu, aby si vylovilo lentilku. Následně poskytne tuto možnost všem dětem. Použije se při tom více skleniček či kelímků. Aby se zamezilo zmatku, lze volit opět pozvání nejprve "pejsků", pak "lišek" atd. 

Děti následně obdrží obrázek s čápem a liškou. Jejich úkolem je nalepit k nim správnou nádobu tak, aby se oba mohli nasytit - čáp z karafy a liška z talíře.  

Na závěr se lektor dětí zeptá, jestli si někdo zapamatoval, jak se jmenuje vyprávění, ve kterém se chovají zvířata jako lidé. Pak děti zazpívají písničku, v níž se zpívá o zvířátkách – buď dle jejich doporučení, nebo zvolí lektor – například Kočka leze dírou. Lektor poděkuje dětem za to, že byly tak šikovné a vyzve je, aby si ve školce obrázek vybarvily a povyprávěly doma příběh o Lišce a čápovi mamince a tatínkovi. Následně školka opouští zámek.

Výsledky aktivit:

Pamětní karta o absolvování programu pojatá jako koláž. 

Zdroje:

LA FONTAINE, Bajky výběr, Praha 2012.

VALENTA, J., Metody a techniky dramatické výchovy, Praha 2008.

PEŠLOVÁ, L., Podklady pro edukační program spojený s vyobrazením bajek Jeana de La Fontaine na sedací soupravě evidované na státním zámku Vizovice. Studie, Kroměříž 2014. 

Pomůcky, materiál:

kytara (popř. CD přehrávač s hudbou), podsedáky, obrázky zvířat vyskytujících se na židlích, vystřižené malé obrázky džbánu a misky, lepidlo, skleněná karafa, skleněný pohár, cínový talíř, pamětní kartičky s vyobrazením lišky a čápa určené ke tvorbě koláže, obrázek misky a karafy pro každé dítě, lentilky (nebo jiné sladkosti), kelímky, dvě špejle, pinzety pro každé z dětí, razítko

Zvířátka na zámku

Děti v reprezentačním sále zámku Hra na hlasy zvířat Hledání zvířátek na židlích K potůčku přišel býk Žába kvákala Žába se nafukovala ...až praskla Lovení lentilek Každému zvířátku správnou nádobku

Reflexe a zhodnoceni:

Celkové zhodnocení:

Pilotního programu se zúčastnily tři třídy dětí předškolního věku z Vizovické MŠ v počtu vždy kolem 23 dětí.

Již s první skupinou se potvrdil časový odhad, že program lze pohodlně realizovat do 60 minut, dokonce trval jen 45 minut. Zatímco v případě první skupiny se zdálo, že by bylo možné a vhodné program ještě prodloužit, u třetí „předobědové“ skupiny se ukázalo, že zvolená délka je maximum toho, co jsou děti v dané chvíli schopné absolvovat. Atmosféru ve skupince určovaly děti, ale i osobnosti pedagogů. Dvě z vyučujícíh se do programu zapojily velmi aktivně, přiměřeně a vhodně své děti podporovaly, ale nezasahovaly do programu, třetí paní učitelka měla až odtažité chování a na část programu dokonce sál opustila. Přesto i ona (nehledě na neverbální komunikaci) program v závěru ocenila. Její jednání souviselo zřejmě s tím, že v její třídě byl chlapec s psychickými obtížemi. Ty se skrze jeho ne zcela adekvátní reakce promítly do programu. Lektoři se s tím museli vypořádat, dát chlapci prostor pro jeho vyjádření, ale současně sledovat směr programu, jeho spád.

Díky úvodní stimulaci děti se zájmem vcházely do sálu a sdělovaly, co se jim v něm líbí. Sdělovaly nejen jaké se jim líbí zvíře, nýbrž také to, co se jim na zvoleném zvířeti líbí. Jen výjimečně se děti nedokázaly vyjádřit, či potřebovaly více času k přemýšlení. Se zájmem si zahrály hru na zvuky zvířat, osvědčilo se otáčení sedacích podložek s nalepenými obrázky. Hluk vydávaný dětmi nebyl tak velký, jak lektoři očekávali, takže dělba (ozvou se jen žabky apod.) byla zařazována jen pro obměnu při opakování aktivity. Postupné zvaní dětí k židlím (podle toho k jaké skupině zvířátek patřily) se ukázalo jako dobrý provozní předpoklad. Vše pak proběhlo bez zmatku a rizika poškození mobiliáře. Děti vždy zvířátka objevily, někdy jim je lektoři pomohli identifikovat. I když bylo dětem sděleno, že se židlí nemají dotýkat, jen si je prohlédnout, zejména při radosti z nalezení měly potřebu označit zvířátko ukázáním a tedy dotykem. Velká potřeba dětí dotýkat se svědčí pro nutnost pořízení repliky rozetkaného gobelínového potahu.

Velmi se vydařilo vyprávění a dramatizace bajek. Děti radostně a se zájmem reagovaly, nafukovaly líce jako žába, skákaly, porozuměly příběhům. Již při přípravě bylo zřejmé, že je náročnější srozumitelně interpretovat příběh o lišce a čápovi tak, aby bylo zjevné i poučení z příběhu. Volba lovení lentilek za pomoci špejlí a následně pinzet se ukázala jako vhodná a rovněž tak navazující výtvarná aktivita, která poučení (i chytrák se někdy spálí) modifikovala směrem k tomu, že když si zvířátka (a lidé) nedělají naschvály a dělí se, mohou mít z toho všichni prospěch („polévku i druhé“). Zakončení programu písničkou, v níž se zpívá o zvířatech, bylo adekvátní.         

Ohlasy účastníků:

Bezprostředně po absolvování programu vyjadřovaly svoji spokojenost paní učitelky slovy, že se jim program líbil a byly překvapené, že na židlích jsou právě motivy bajek.
 
Z humorných konverzací:

Lektor: „Co by to bylo za zámek, kde by se dětem nedávaly lentilky?“

Chlapec: „To by byla hladomorna!“

 

„Tady se ženila moje mamka.“

 

Doporučení pro další realizace:

Pořízení edukační pomůcky rozetkaného gobelínu (pro možnost prezentace způsobu výroby potahů a dotýkání se).