Zachraňte Narcise školní skupina (ikonka)

Autor:

Mgr. Petr Hudec, Národní památkový ústav, Edukační centrum v Kroměříži

Spolupráce:

MgA. Naďa Rezková Přibylová, Národní památkový ústav, Edukační centrum Telč

Anotace:

Návštěva saly terreny Arcibiskupského zámku v Kroměříži a její poznávání skrze vyprávění, hry, dramatizaci a kreslení. Program je zaměřen na příběh vtělený do sochy mytologické postavy Narcise, který se utrápil z nešťastné lásky k sobě samému. V rámci dramatizace tohoto příběhu se děti snaží přijít nešťastnému mladíkovi na pomoc. A tím formují především svoji hodnotovou orientaci.

Klíčová slova:

Arcibiskupský zámek v Kroměříži, sala terrena, mytologie, Narcis, dramatizace

Místo a realizace:

Arcibiskupský zámek v Kroměříži - sala terrena

Celková doba realizace:

- pilotní provedení programu 28.1.2014
- repríza - 5. 2. 2014
- V současnosti je program zařazen do nabídky edukačních programů Metodického centra zahradní kultury v Kroměříži.  

Popis projektu:

Kontext:

Sala terrena Arcibiskupského zámku v Kroměříži představuje jedno z nejvýznamnějších děl raného baroka v českých zemích, pro které je příznačné harmonické souznění malířské, sochařské a architektonické složky. V její výzdobě se uplatňují náměty z Ovidiových proměn prezentující antické mytologické příběhy, které byly tradičně vtělovány do ideových programů šlechtických sídel. Opakuje se zde téma času, přírodních dějů a jejich přirozených i mytologických proměn. Toto transformované antické dědictví představuje jeden z pilířů evropské kultury. Každé generaci se tak nabízí objevovat zde pro sebe „mýtus, který se nikdy nestal, ale děje se pořád“. Lze hovořit o možnosti formovat zde svůj život v porozumění tradici a zpětně tak docenit hodnotu kulturního dědictví, skrze něž probíhat výchově vzdělávací proces.

Přes nesporné umělecké kvality zůstává sala terrena stranou zájmu většiny návštěvníků zámku, kteří preferují prohlídku jeho historických sálů. Právě tím ovšem vzniká prostor a výzva pro edukaci: oživit tuto vynikající památku, aniž by bylo nutné vyrovnávat se s velkým návštěvnickým provozem. V neposlední řadě přispěla k volbě saly terreny skutečnost, že v trojici prostorných sálů a dvou přilehlých grottách je možný relativně volný pohyb.

V sale terreně Arcibiskupského zámku v Kroměříži vznikly v roce 2012 edukační programy pro děti I. a II. stupně ZŠ, které se snaží pojmout téma saly terreny a zahrnují také práci s pracovními listy. Program pro nejmenší návštěvníky zatím chyběl. 

 

Východiska a hlavní cíle:

Pro nejmladší návštěvníky památky se nabízí zejména možnost zaměřit se na zážitkovou interpretaci konkrétního uměleckého díla a příběh s ním spojený, namísto interpretace celku saly terreny. Cílem programu je seznámit žáky s prostorem saly terreny jako s místem, kde je možné aktivně prožívat příběhy zachycené ve výzdobě. Konkrétně budou žáci v rovině znalostí, hodnot i postojů reflektovat příběh o Narcisovi.

Konkrétní cíle:

Žák

- zná příběh o Narcisovi 

- osvojí si znalost názvu i podoby květiny narcis

- formuje svou hodnotovou orientaci – vyjadřuje své postoje před ostatními

Cílová skupina:

děti z mateřské školy

Obsah a průběh programu:

 V programu má velkou důležitost fyzické sestoupení do prostoru saly terreny. K podtržení vnímání změny prostředí, ve kterém se člověk ocitá, přispívá také změna teploty. Vlastní úvod programu spojený s naladěním skupiny zprostředkovala reprodukovaná hudba. Namísto barokní skladby byla zvolena hudba z filmu Letopisy Narnie: Lev čarodějnice a skříň, konkrétně Faunova ukolébavka, v rámci snahy „vejít dveřmi účastníků programu“. Současně je zde přítomna vazba na sochařskou výzdobu, neboť se žáci při poslechu hudby dívají na sochu fauna hrajícího na píšťalu. Po krátkém rozhovoru o prostoru, ve kterém se žáci ocitli, se přemístí k soše Narcise, kolem níž se posadí do půlkruhu. Lektor upozorní na výjev postavy padající do studny, která „polyká andělíčky“ (navazující hlasová aktivita vysvětlující význam rčení). Následuje otázka, zda děti chtějí topícímu se člověku pomoci. Po vyjádření souhlasu rozdá lektor dětem malá kruhová zrcátka a začne vyprávět příběh. Děti při něm mají za úkol podívat se do zrcátek a usmát se, říct obdivně „óóó“, dát najevo, jak se samy sobě líbí a pak se na sebe zamračit. Lektor aktivitu zhodnotí, že je dobré mít sám sebe rád a nemračit se na sebe. Nesmí se to ale přehnat. Pak lektor pokračuje ve vyprávění o Narcisovi (Ovidius, 1974, s. 95-100). Tragické vyvrcholení příběhu je opět ztvárněno hlasovou aktivitou.

Lektor vyzve žáky, aby kladením zrcátek na dlažbu vytvořili studánku. Následně se kolem ní rozestaví do kruhu. Dále lektor uvádí: „Narcis viděl v hladině studánky pouze sám sebe. Abychom ho zachránili, musíme mu pomoci všichni najednou. Každý se zkusí dívat do naší studánky tak, aby na její hladině (v zrcátku) viděl někoho jiného.“ Lektor vyvolává děti, které říkají jména pozorovaných kamarádů, a případně jim pomáhá, aby „někoho naproti“ uviděly. Děti mohou říct, co se jim na jejich kamarádech líbí, ať už z vizuálního hlediska či jejich chování. Následně se žáci vezmou za ruce v kruhu – Narcis se nemohl dotknout svého obrazu na hladině; i v tomto mohou děti Narcise zachránit. Lektor ocení šikovnost dětí, které daly Narcisovi hezký příklad, že člověk by neměl vidět jen sám sebe, a že kamarádi jsou důležití. Tím, že děti dokázaly vidět i své kamarády, nejenom sebe, Narcise zachránily. Vyzve děti, aby zavřely oči a mohlo se stát „kouzlo“. V atmosféře ticha a napětí vytváří za pomoci dešťové hole zvuk pramínku, který přitéká do studánky. Když děti otevřou oči, drží lektor v ruce květinu narcis a sdělí dětem, že díky nim dostal Narcis podobu krásné květiny a lidé si ho budou připomínat vždy, když ji uvidí. Nechá květinu kolovat s výzvou k dětem, aby až budou květinu držet v ruce, něco Narcisovi řekly, pokud budou chtít, pohladily jej apod. Aktivita v rovině reflexe završuje dramatickou část.

V závěru programu mohou děti „za odměnu“ navštívit pozoruhodnou hornickou grottu a obdrží pamětní kartičky s kresbou květiny narcisu. V rámci navazující aktivity v mateřské škole pak vyrábějí květinu z papíru, čímž se jednak zvyšují jejich výtvarné schopnosti, jemná motorika a jednak dochází k fixaci znalosti názvu květiny, potažmo i příběhu s ní spojeným.

Výsledky aktivit:

vytvořená květina narcisu z papíru, pamětní kartičky s razítky 

Zdroje:

OVIDIUS, Proměny, Praha 1974.

MILTOVÁ, R., Mezi zalíbením a zavržením. Recepce Ovidiových Metamorfóz v barokním umění v Čechách a na Moravě, Praha 2002.

VALENTA, J., Metody a techniky dramatické výchovy, Praha 2008.

ZATLOUKAL, O., Et in arcadia ego: historické zahrady Kroměříže, Olomouc 2004.

Pomůcky, materiál:

kabelková zrcátka, cd přehrávač, podložky na sezení, dešťová hůl, květ narcisu nebo loutka Narcise s možností přeměny v květinu, pamětní karta, razítko

Zachraňte Narcise

mapaimg_3595.jpg mapaimg_3602.jpg mapaimg_3608.jpg mapaimg_3612.jpg mapaimg_3621.jpg mapaimg_3625.jpg mapaimg_3628.jpg mapaimg_3649.jpg mapaimg_4243.jpg

Reflexe a zhodnoceni:

Celkové zhodnocení:

Program byl pilotně vyzkoušen se dvěma třídami mateřské školy, které salu terrenu krátce po sobě navštívily. První asociace dětí na zámek byly spojeny s princeznou, jejími komnatami. Spontánně reagovaly na krásnou výzdobu. Zvládly pozorování v zrcátku, grimasy, „polykání andělíčků“ aj. Rovněž tak tvorbu zrcadlové studánky. Ukázalo se jako vhodné pro příště využít i další, rezervní zrcátka, aby tak vznikla větší plocha k zrcadlení. Vzájemné vnímání dětí se u této věkové skupiny orientovalo spíše na ocenění toho, co má kdo na sobě, pouze starší děti se vyjadřovaly k vlastnostem. Děti výrazně zaujala aktivita poslouchání tekoucího potůčku a později - za odměnu - možnost vyzkoušet si hru na dešťovou hůl. Na hru zachráněného Narcise v podobě květiny přistoupily všechny děti. Květinku si mezi sebou se zaujetím podávaly, sdělení se omezovala spíše na pozdrav či úsměv. V závěru programu byla zařazena kontrolní otázka, jak se jmenoval ten mladík, který se změnil v květinu. V rámci kolektivu s odpovědí nebyl problém. Velkou radost měly děti z obrázku narcisu, na který si mohly samy narazit razítko. Potvrdil se časový odhad, že celý program lze pohodlně realizovat během 45 minut. Kromě pozorované spokojenosti dětí program slovně ocenily paní učitelky. Líbila se jim jeho nápaditost i jednoduchost, klidný a k dětem přátelský projev lektora. Na program navázala výtvarná aktivita ve školce – tvorba narcisu a následná výstava.

Ohlasy účastníků:

Z vyjádření dětí:

„Mně se nejvíc líbily ty dvě jeskyně.“

„Líbily se mně zrcátka, protože jsou moc barevné.“

"Zachránili jsme kaktusa. Do studny spadl horník."

Doporučení pro další realizace:

V době realizace pilotního programu bylo možné využít živou květinu. V současnosti je využívána loutka mladíka Narcise s možností proměny v květinu, která podtrhne téma proměny a překlene se tím problém využívání květiny mimo její období kvetení.