Tři tajemství

Autor:

Mgr. Petr Hudec, Národní památkový ústav, Edukační centrum v Kroměříži

Spolupráce:

MgA. Naděžda Rezková - Přibylová, Národní památkový ústav, Edukační centrum Telč
Ing. Lenka Křesadlová, PhD.,  Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Kroměříži

PhDr. Hana Havlůjová, Ph.D. Pedagogická fakulta, Univerzita Karlova v Praze 

Anotace:

Na základě vyprávění, her, dramatizace a kreslení žáci poznávají tajemství, která ukrývá sala terrena Arcibiskupského zámku v Kroměříži. Příběhy a tajemství v ní ukrytá jim napoví a zároveň odhalí konkrétní propojení s antickou mytologií, která výzdobu sala terreny inspirovala. Během programu budou žáky provázet nejen bájné příběhy, ale také tvořivé pracovní listy v podobě skládanky, do níž ukryjí svá tři tajemství. Aktivity jsou sestaveny tak, aby si žáci uvědomili jistou podobnost mezi vybranými příběhy z antické mytologie a každodenními lidskými příběhy. 

Klíčová slova:

Kroměříž, Arcibiskupský zámek, sala terrena, Ovidiovy Proměny, proměna, stálost, antické báje, štuková výzdoba, grotta, symbol, alegorie

Místo a realizace:

Arcibiskupský zámek v Kroměříži - sala terrena

Celková doba realizace:

1. 4. – 30. 9. 2013 – přípravná fáze projektu – tvorba didaktického programu, výroba didaktických pomůcek (s využitím dotace z fondu MKČR Podpora pro památky UNESCO, jejímž příjemcem bylo Metodické centrum zahradní kultury v Kroměříži při NPÚ ÚOP v Kroměříži)
1.10. – 31.12. 2013 – prověřování a zhodnocení programu v rámci spolupráce se školami UNESCO v regionu, zapracování připomínek a doporučení ze strany učitelů, realizace programu s rodinami
V současnosti je program v nabídce edukačních programů Metodického centra zahradní kultury v Kroměříži.

Popis projektu:

Kontext:

Sala terrena Arcibiskupského zámku v Kroměříži představuje jedno z nejvýznamnějších děl raného baroka v českých zemích, pro které je příznačné harmonické souznění malířské, sochařské a architektonické složky. V její výzdobě se uplatňují náměty z Ovidiových proměn prezentující antické mytologické příběhy, které byly tradičně vtělovány do ideových programů šlechtických sídel. Opakuje se zde téma času, přírodních dějů a jejich přirozených i mytologických proměn. Toto transformované antické dědictví představuje jeden z pilířů evropské kultury. Každé generaci se tak nabízí objevovat zde pro sebe „mýtus, který se nikdy nestal, ale děje se pořád“. Lze hovořit o možnosti formovat zde svůj život v porozumění tradici a zpětně tak docenit hodnotu kulturního dědictví, skrze něž se děje výchově vzdělávací proces.

Přes nesporné umělecké kvality zůstává sala terrena stranou zájmu většiny návštěvníků zámku, kteří preferují prohlídku jeho historických sálů. Právě tím ovšem vzniká prostor a výzva pro edukaci: oživit tuto vynikající památku aniž by bylo nutné vyrovnávat se s velkým návštěvnickým provozem. V neposlední řadě přispěla k volbě saly terreny skutečnost, že v trojici prostorných sálů a dvou přilehlých grottách je možný relativně volný pohyb.

 

Východiska a hlavní cíle:

Program Tři tajemství se na jednu stranu snaží s ohledem na zvolené cílové skupiny  (žáci prvního stupně a rodiny s dětmi) zprostředkovat poznání celku saly terreny. Na druhou stranu je z bohatství výzdoby akcentováno pouze několik uměleckých děl reflektujících příběhy z Ovidiových Proměn. Zvláštní akcent je kladen na emblematiku a to zejména v souvislosti s prací s inovativním pracovním listem (viz níže). 
Cíle programu byly formulovány takto:

- žák zná některé příběhy z Ovidiových Proměn 

- rozvíjí svoje výtvarné schopnosti a imaginaci, sám se stává iniciátorem – tvůrcem – proměn

- chápe význam erbu – emblematiky, skládáním pracovního listu tvoří část erbu Karla Lichtensteina Castelkorna a vytváří návrh svého symbolu – erbu

 

Cílová skupina:

žáci I. stupně ZŠ a rodiny

Obsah a průběh programu:

Úvod programu má podobu sestupu do saly terreny, který je chápán jako symbolické gesto: sestupujeme do prostoru, kde je čas měřen jinak. V místě lomení schodiště jsou žáci upozorněni na to, že právě zde se „lomí čas“. Génius zde drží v rukou starodávný symbol urobora. Po úvodní stimulační části v Centrálním sále (hudba z filmu Letopisy Narnice) sděluje lektor žákům základní informace o funkci saly terreny a jejím zakladateli. Zvláštní pozornost věnuje nástropní malbě, která představuje indicii pro splnění závěrečného úkolu. Biskup Karel je zde vzat do nebe prostřednictvím svého heraldického symbolu. Povědomí o tématech výzdoby saly terreny je upevněno krátkou herní aktivitou. Lektor rozdá účastníkům programu karty s hesly a vyzve je, aby je zatím nikomu neukazovali. Po výzvě své heslo odtajní a mají za úkol najít toho účastníka programu, který drží v rukou protikladné heslo (například ZMĚNA-STÁLOST). Dvojice, které se našly, se postaví proti sobě tak, aby vznikl špalír v souladu s architekturou prostoru – enfiládou. Následně žáci hesla ve dvojicích nahlas artikulují.
Dále je v programu zaměřena pozornost na sochařskou výzdobu. Lektor upozorní na to, že socha představuje zastavený děj. Informaci si žáci fixují krátkou herní aktivitou. Volně se pohybují v prostoru a zazní-li „kouzelná píšťalka“, zůstanou stát „ve štronzu“. Opětovné zapískání jim umožní opět se pohybovat.  
Po přechodu do sousedního Sálu jara a léta je realizována dramatizace příběhu o Narcisovi. 

Žáci se posadí v půlkruhu kolem sochy Narcise a obdrží do ruky kabelková zrcátka. Lektor děti vyzve, aby se na sebe do zrcátka usmály, zvolaly obdivně óóó a uvede, že je dobré, když má člověk sám sebe rád, ale že se to nesmí přehnat, jako se to stalo jednomu nešťastnému mladíkovi Narcisovi, kterého jim představí v podobě loutky. S její pomocí dále vypráví příběh. Vyprávění se účastní také děti. V souladu s trestem nymfy Échó opakují poslední slyšené slovo v místě, kde je přerušeno vyprávění. Tím je zajištěna jejich pozornost i aktivní participace. Vyprávění končí v okamžiku, který zachycuje socha, kolem které děti celou dobu sedí. Lektor tedy na ni zaměří jejich pozornost. Následně se dětí zeptá, zda by chtěly tonoucímu mladíkovi pomoci. Po vyjádření souhlasu se všichni přesunou do středu sálu.  
Lektor vyzve žáky, aby kladením zrcátek na dlažbu vytvořili studánku. Následně se kolem ní rozestaví do kruhu. Dále lektor uvádí: „Narcis viděl v hladině studánky pouze sám sebe. Abychom ho zachránili, musíme mu pomoci všichni najednou. Každý se zkusí dívat do naší studánky tak, aby na její hladině (v zrcátku) viděl někoho jiného.“ Jako prevenci studu žáků lze děti vyzvat, aby se postavily naproti sobě tak, jak se spolu přátelí. Lektor vyvolává děti, které říkají jména pozorovaných kamarádů. Děti mohou říct, co se jim na jejich kamarádech líbí, ať už z vizuálního hlediska či jejich chování. Následně se žáci vezmou za ruce v kruhu – Narcis se nemohl dotknout svého obrazu na hladině; i v tomto mohou děti Narcise zachránit. Lektor ocení šikovnost dětí, které daly Narcisovi hezký příklad, že člověk by neměl vidět jen sám sebe a že kamarádi jsou důležití. Tím, že děti dokázaly vidět i své kamarády, nejenom sebe, Narcise zachránily. Vyzve děti, aby zavřely oči a mohlo se stát „kouzlo“. V atmosféře ticha a napětí vytváří za pomoci dešťové hole zvuk pramínku, který přitéká do studánky. Když děti otevřou oči, drží lektor v ruce květinu narcise  a sdělí dětem, že díky nim dostal Narcis podobu krásné květiny a lidé si ho budou připomínat vždy, když ji uvidí. Nechá květinu kolovat s výzvou k dětem, aby až budou květinu držet v ruce, něco Narcisovi řekly, pokud budou chtít, pohladily jej apod. Aktivita v rovině reflexe završuje dramatickou aktivitu.  
Následně je zaměřena pozornost žáků na štukovou výzdobu. Tu mohou vnímat na klenbě sálu, současně je jim k dispozici sada modelů štukových plodů. Lektor krátce přiblíží techniku tvorby této výzdoby a pozve žáky k symbolické hostině – haptickému zakoušení. Úkolem žáků je jednotlivé plody poznat. Při diskusi řeší problematiku měřítka (například naddimenzovaná jahoda) a otázku méně známých plodů. Nakonec lektor hovoří o granátovém jablku a jeho symbolice, které hraje roli ve vyprávění dalšího příběhu z Ovidiových Proměn. Jedná se o příběh Ceres a její dcery Proserpiny, který směřuje k mytologickému vysvětlení střídání ročních období. Znalost příběhu mají možnost si žáci upevnit v rámci herní aktivity, která má současně relaxační charakter. Po podlaze jsou rozmístěny izolační sedací podložky žluté, červené a zelené barvy, k nimž je přidána jediná modrá podložka (čtyři roční období). Počet podložek odpovídá počtu žáků, kteří se volně pohybují v prostoru. Po zvolání: „Proserpino, pojď domů!“  mají za úkol se na ně usadit. Na koho zbude modrá podložka, je vyřazen a s odchodem žáka se také snižuje celkový počet podložek.
Třetím reflektovaným příběhem z Ovidiových proměn je vyprávění o Panovi a Syrinx. Vyprávění je dramaticky ztvárněno formou ozvučené pantomimy. Žáci mají zavřené oči. Při vyprávění vydávají zvuky a pohybují podle toho, o kom je řeč (například kývající se stromy, bublající potok, smějící se nymfy). V okamžiku, kdy na scénu přichází satyr Pan (využití loutky), děti po zaznění zvuku grumle otevírají oči. S loutkou pak ztvární honičku, chytání víly. V závěru mají možnost si děti vyzkoušet hru na Panovu flétnu, kterou Pan podle mýtu vytvořil ze stébel nové rostliny.
Ze Sálu jara a léta vstupují žáci do Apollónovy grotty a to v zástupu, se zavřenýma očima. Mají za úkol vnímat dramaticky se měnící akustiku (zcela zmizí odraz zvuku). Zastaví se v kruhu kolem nefunkční fontánky a vyslechnou si příběh o Apollónovi a draku Pýthónovi. V závislosti na časových možnostech a naladění skupiny je příběh rovněž dramaticky ztvárněn formou narativní pantomimy, která zde nabývá na atraktivitě s ohledem na střílení z luku. Jak socha Apollóna tak také drak jsou v grottě znázorněni a na příběh v detailech reaguje celá výzdoba. Akcentována je myšlenka, že na místě, kde Apollón nad drakem zvítězil, vytryskl pramen a byly pořádány Pýthyjské hry mající jak sportovní tak také múzickou složku. Žáci v této souvislosti obdrží kalimby a dešťové hole. Pod vedením lektora pak ztvárňují „vodní hudbu“, „navracejí“ na krátký okamžik zvuk tekoucí vody do míst, kde kdysi tryskala. Před odchodem z grotty lektor ještě opět upozorní na přítomné heraldické figury biskupa Karla Lichtensteina.
Relativně dlouhý přechod do Sálu podzimu a zimy, který se nachází na opačné straně saly terreny, slouží opět k relaxaci účastníků programu. Zde je pouze krátce představen sál zdobený mozaikami a některé jeho detailní součásti. Zkušenost s realizací programů ukázala, že je třeba v této části programu změnit druh činností. Žáci zde obdrží pracovní list, který má podobu papírové skládačky. Jejím složením lze získat pravidelný čtyřstěn, heraldický symbol budovatele saly terreny. Lektor v této souvislosti klade žákům otázku, proč má pracovní list právě tento tvar. Plášť čtyřstěnu je pokryt ilustracemi, které ve tvůrčí zkratce interpretují některá sochařská díla – příběhy. Díky nim a také doplněným krátkým heslům má účastník programu možnost hlouběji si uložit získané informace. Než ovšem dojde ke složení čtyřstěnu, žáci mají za úkol ukrýt do tělesa tři tajemství. Dosud slyšeli o dějících se proměnách. Nyní mohou být oni sami tvůrci, inspirátory proměny. Do vnitřní strany pracovního listu mají nakreslit či napsat, v co by proměnili člověka, který by jim pomohl, nebo naopak člověka, který by se jim chystal ublížit. Konečně mají také za úkol nakreslit symbol, který by je charakterizoval podobně jako čtyřstěn biskupa Karla. Po složení pracovního listu se tyto informace skryjí zrakům pozorovatele.
Na závěr se žáci s lektorem vypraví do pozoruhodné hornické grotty s desítkami postav pracujících lidí a zvířat. Lektor zde shrne téma celého programu: dosud byla řeč o proměnách, které způsobovali bohové či příroda. Ovšem také člověk je schopen věci měnit: například sloučením dvou kovů dokáže vytvořit nový kov lepších vlastností. Popřeje dětem, aby také ony se nebály měnit věci a hlavně sebe k lepšímu. Vzhledem k tomu, že grotta mimo jiné odkazuje na právo biskupa razit své vlastní mince, mohou si v závěru programu orazit symbolické razítko s mincí biskupa Karla.

Výsledky aktivit:

vyplněné a složené pracovní listy opatřené razítky

Zdroje:

OVIDIUS, Proměny, Praha 1974.

MILTOVÁ, R., Mezi zalíbením a zavržením. Recepce Ovidiových Metamorfóz v barokním umění v Čechách a na Moravě, Praha 2002.

VALENTA, J., Metody a techniky dramatické výchovy, Praha 2008.

ZATLOUKAL, O., Et in arcadia ego: historické zahrady Kroměříže, Olomouc 2004.

Pomůcky, materiál:

pracovní listy ve formě skládanky čtyřstěnu, hmatové pomůcky – replika části štukové výzdoby, modely plodů ovoce a zeleniny nacházející se ve štukové výzdobě, „dešťotvorné“ Orffovy hudební nástroje, Panova flétna, grumle, laserové ukazovátko, CD přehrávač, přesýpací hodiny, kresba biskupa Karla Lichtensteina a vyobrazení jeho posledních okamžiků života, loutky Narcise a satyra, kabelková zrcátka

Tři tajemství

Sala terrena Dramatizace příběhu o Narcisovi Hledání protikladů Návštěva hornické grotty Poznávání plodů - modely štukové výzsoby Vyplňování pracovního listu Pracovní list - čtyřstěn

Reflexe a zhodnoceni:

Celkové zhodnocení:

Program byl pilotně vyzkoušen s žáky 3. třídy základní školy a skupinou rodičů s dětmi. Jeho délka byla 70 minut. Děti od počátku přijaly hru sestoupení do jiného času saly terreny, což podtrhla úvodní hudební část. Velmi se osvědčilo laserové ukazovátko umožňující přesně označit popisovanou část výzdoby. Hry navazující na úvodní výklad jednak pomohly udržet pozornost dětí a jednak vhodně pomohly fixovat či prohloubit sdělené informace. Část programu zaměřená na interpretaci sochy Narcise se stala vrcholem programu. Ve srovnání s dětmi z mateřské školy se žáci I. stupně již dokázali vyjadřovat nejen k vizáži spolužáků, nýbrž také jejich charakterovým vlastnostem či vztahům, které mezi sebou vytvářejí. Práce s modely štukové výzdoby se setkala s velkým zájmem; rovněž tak navazující herní aktivita. Dramatizace příběhu o Panovi a Syrinx se vydařila. Přeci však v rámci programu dochází v této fázi k přetlaku informací, slyšených příběhů v jednom prostoru. Bylo proto upuštěno od vyprávění dalších příběhů, které odráží výzdoba, byť by mělo podobu krátkého výkladu. Jako vítaná změna byl přijat přechod do prostoru grotty se zcela jinou atmosférou, což podtrhl vstup se zavřenýma očima. Žáci byli nadšení z realizace aktivity Vodní hudba, na čemž se podílela možnost vyzkoušet si netradiční hudební nástroje s efektním zvukovým projevem. V protějším Sále Podzimu a zimy bylo třeba hned přistoupit k práci s pracovními listy, neboť na žácích byla pozorovatelná únava projevující se částečnou ztrátou pozornosti. Výtvarné aktivity realizované v krátkém čase neumožnily plně vytěžit tvůrčí téma proměn. Lektor se proto dohodl s pedagogem na tom, že s žáky na téma naváže v rámci vyučování ve škole. Pracovní listy se žákům velmi líbily. Návštěva Hornické grotty se stala vyvrcholením programu, neboť je divácky velmi atraktivní a velkému zájmu se těšilo také razítkování.

Ohlasy účastníků:

„Moc děkujeme za krásné dopoledne v sale terreně! Moje šestiletá dcera sleduje kvetoucí narcisy, poučuje všechny, jak to vlastně s tím Narcisem bylo, neustále dumá nad tím, jak to, že se někdo narodil napůl člověk a napůl kozel, vysvětluje tatínkovi sochy v pohybu a jak těžká je štuková hruška. Do složené skládačky vložila kamínek, štěrchala s ní a tvrdila nám, že je to tajemství.“

Doporučení pro další realizace:

S ohledem na dobu kvetení narcise byla vytvořena loutka umožňující proměnu mladíka v květinu.

Chladný prostor saly terreny je pro realizaci nejpříhodnější od srpna do prosince. Nejméně přívětivé klima v sálech panuje v jarních měsících.

Bezbariérový přístup do sálů umožňuje přivítat na programu i vozíčkáře. Využívání modelů štukové výzdoby aj. zase mohou ocenit nevidomí.