Narcis v nás školní skupina (ikonka)bez bariér (ikonka)

Autor:

Mgr. Petr Hudec, Národní památkový ústav, Edukační centrum v Kroměříži

Spolupráce:

PhDr. Hana Havlůjová, Ph.D. Pedagogická fakulta, Univerzita Karlova v Praze 
Mgr. Karel Gamba, Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži

Anotace:

Dramatizace příběhu o Narcisovi, který je reprezentován jednou ze soch v sale terreně Arcibiskupského zámku v Kroměříži. Žáci objevují sílu mýtu, který se „nikdy nestal a děje se pořád“: objevují pro sebe aktuálnost příběhu o Narcisovi a nacházejí jeho odraz ve svém životě. 

Klíčová slova:

Arcibiskupský zámek v Kroměříži, sala terrena, Narcis, narcismus, facebook, fotografie

Místo a realizace:

Arcibiskupský zámek v Kroměříži - sala terrena

Celková doba realizace:

březen/duben 2014 - tvorba projektového záměru
28. duben 2014 – realizace pilotního programu
květen 2014 – vyhodnocení - publicita

Popis projektu:

Kontext:

Sala terrena Arcibiskupského zámku v Kroměříži představuje jedno z nejvýznamnějších děl raného baroka v českých zemích, pro které je příznačné harmonické souznění malířské, sochařské a architektonické složky. V její výzdobě se uplatňují náměty z Ovidiových proměn prezentující antické mytologické příběhy, které byly tradičně vtělovány do ideových programů šlechtických sídel. Opakuje se zde téma času, přírodních dějů a jejich přirozených i mytologických proměn. Toto transformované antické dědictví představuje jeden z pilířů evropské kultury. Každé generaci se tak nabízí objevovat zde pro sebe „mýtus, který se nikdy nestal, ale děje se pořád“.  Lze hovořit o možnosti formovat zde svůj život v porozumění tradici a zpětně tak docenit hodnotu kulturního dědictví, skrze něž se děje výchově vzdělávací proces. 
Přes nesporné umělecké kvality zůstává sala terrena stranou zájmu většiny návštěvníků zámku, kteří preferují prohlídku jeho historických sálů. Právě tím ovšem vzniká prostor a výzva pro edukaci: oživit tuto vynikající památku aniž by bylo nutné vyrovnávat se s velkým návštěvnickým provozem. V neposlední řadě přispěla k volbě saly terreny skutečnost, že v trojici prostorných sálů a dvou přilehlých grottách je možný relativně volný pohyb.

Východiska a hlavní cíle:

V roce 2013 vznikly edukační programy pro děti I. a II. stupně ZŠ, které se snaží pojmout celek saly terreny a zahrnují také práci s pracovními listy. Na ně na počátku roku 2014 navázal program pro děti z mateřských škol. Byl zaměřen na zážitkovou interpretaci jednoho uměleckého díla a příběh s ním spojený, konkrétně sochu Narcise. Ozřejmila se tak jeho mimořádná výpovědní síla. S tématem narcismu je možné na nové kvalitativní úrovni pracovat se studenty středních škol. 

Cílem programu je objevit aktuálnost příběhu o Narcisovi pro dnešní dobu, život každého ze studentů v rovině zdravého vnímání sebeobrazu. Dále pak představit studentům umělecké dílo, jehož krásu doceňují skrze poznání hloubky jeho symboliky, osobní zainteresovanost.  

Cílová skupina:

studenti III. ročníku Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži - předmět etická výchova

Obsah a průběh programu:

Po sestupu do saly terreny s jejím „vlastním časem“ jsou žáci stimulováni k aktivní účasti na programu, „bytí tady a teď“. Jejich prvním úkolem je v tichosti a individuálně si prohlédnout trojici sálů, „dívat se do očí sochám“, a to za zvuku pětiminutové skladby The Beatitudes z filmu Velká nádhera. K prohlídce prostoru mohou využít zrcátka, která od lektora obdrží. Současně se tím vzbuzuje zájem o další dění.

Po doznění hudby se všichni usadí v půlkruhu kolem sochy Narcise. Lektor upozorní na výjev postavy padající do studny. Vyzve studenty, aby si sochu prohlédli a slovně vyjádřili, jak na ně působí, zda se jim líbí. Následně lektor vypráví příběh, který mu pomáhají studenti dramaticky ztvárnit. V návaznosti na osud nymfy Échó je například realizována ozvěna v místech, kde se lektor na chvíli odmlčí. Po ukončení aktivity položí lektor řečnickou otázku: „Jaké to je, když po někom pouze opakujete a nepřinášíte nové věci?“ Vzápětí vyzve účastníky programu tuto situaci otočit: „Každý si promyslí jedno slovo, které po něm ostatní zopakují, přemýšlejte o něm, jako by to mělo být vaše poslední vyřčené slovo.“ Následuje realizace aktivity. Po jejím doznění lektor pokračuje ve vyprávění až do okamžiku, který zachycuje vytvořená socha. Dále klade žákům otázku, zda si domnívají, že mít rád sám sebe je špatné. Mnoho lidí má sama sebe naopak v nenávisti, nedokáže sama sebe přijmout. Navazuje diskuse řešící problém míry lásky k sobě. Z diskuse je odvozena problematika psychického onemocnění narcismu.

V další části programu lektor se studenty vytvoří ze zrcátek symbolickou studánku a realizuje s nimi aktivitu pozorování spolužáků v zrcátcích a vypovídání o viděných postavách. Následně aktivitu uzavře, ocení otevřenost studentů a naváže na ni otázkou: „Zrcadlem dnešního člověka není vodní hladina. Co si myslíte, že je tím zrcadlem dnes?“ V diskusi zaznívají názory studentů. Pokud to nezazní z úst studentů, lektor doplní, že člověka dnes zrcadlí také fotografie, film. Znovu se odkáže na vytvořená sochařská díla v prostoru saly terreny a upozorní, že socha znázorňuje „zastavený děj“. Následně vyzve studenty, aby vytvořili sochu – pózu, ve které je zachytí fotograf. Póza by měla vyjadřovat to, jak sami sebe vnímají nebo co o sobě chtějí sdělit. Zdůrazní, že s vytvořenými snímky se bude pracovat pouze v rámci skupiny. Po skončení programu budou smazány, pokud se studenti nerozhodnou jinak. Následuje realizace fotografování. Přímo v prostoru saly terreny jsou pak snímky studentům promítány na projekční plátno. Zobrazenou fotografii komentuje nejprve kolektiv a v závěru uvede svůj záměr fotografovaný. Po dokončení aktivity lektor prezentuje názor Jana Vitvara z časopisu Respekt: „Proč se kvůli narcistní touze pořizovat – a zveřejňovat – jednu banální fotku za druhou říká dnešním dospívajícím generace Já.“. Následně se zeptá studentů, zda si myslí, že jsou skutečně takovou generací Já a proč si myslí, že byli takto nazváni, zda vnímají toto označení jako negativní. Následuje diskuse, která se zaobírá problematikou generací, facebooku, multimediálních zpráv apod. V jejím závěru lektor shrne názory studentů a poděkuje za jejich vyslovení.

V závěru programu se studenti vrátí do kruhu kolem zrcátek. Lektor jim poděkuje za účast na programu a informuje je, jakým způsobem proběhne zakončení programu. Studenti shromáždění kolem zrcátek mají možnost potvrdit či změnit volbu svého posledního slova. Postupně, tentokrát již bez ozvěny spolužáků, je vyslovují. Po absolvování aktivity hned opouštějí prostor saly terreny.

Výsledky aktivit:

vytvořené fotografie

Zdroje:

MILTOVÁ, R., Mezi zalíbením a zavržením. Recepce Ovidiových Metamorfóz v barokním umění v Čechách a na Moravě. Praha: Barrister & Principal 2009.

OVIDIUS, Proměny. Praha: Svoboda 1974.

VALENTA, J., Metody a techniky dramatické výchovy. Praha: Grada 2008.

VITVAR, Jan. Ke křenům generace Já. In Respekt, č. 8, 17.–23. únor 2014, s. 63.

ZATLOUKAL, O., Et in arcadia ego: historické zahrady Kroměříže. Olomouc: Muzeum umění Olomouc 2004.

Pomůcky, materiál:

kabelková zrcátka, cd přehrávač, laptop, fotoaparát se stativem, dataprojektor, plátno, kresba Narcise, sedací podložky

Narcis v nás

Nevidomý student hapticky vnímá model štukové výzdoby Individuální prohlídka saly terreny Realizace dramatické aktivity Vidět toho druhého Pohled do zrcátek Fotografie studentky Realizace dramatické aktivity Realizace dramatické aktivity

Reflexe a zhodnoceni:

Celkové zhodnocení:

Pilotní program byl realizován se skupinou studentů gymnázia v rámci předmětu etická výchova. Jeden ze studentů je nevidomý, a proto přišel v doprovodu asistentky. V příběhu programu bylo třeba kompenzovat jeho zrakové znevýhodnění modifikací některých aktivit či jejich náhradou (například úvodní poznávání saly terreny za zvuku hudby se zaměřilo na dotýkání se modelů štukové výzdoby a zdiva prostoru). Plnohodnotné prožití programu bylo dáno skutečností, že se ho účastnili dostatečně osobnostně zralí studenti, kteří dlouhodobě pracují s etickými tématy a byli připravení kultivovaně komunikovat na určité úrovni, přijmout hru, (byť se i zde na základě pozorování a dotazníků našli jedinci, kteří aktivitu nepřijali a nepochopili).

V úvodu se osvědčilo trvat na vypnutí zvuku mobilů, což je jednak provozní předpoklad, ale také součástí hry.  Ke změně vnímání časoprostoru přispělo také zastavení na schodech u sochy Génia s uroborem. Velmi kladně byla přijata úvodní individuální prohlídka v tichosti podpořená emotivní hudbou. Vyprávění o Narcisovi doplněné o aktivizační prvek ozvěny korunované převrácením rolí – volba posledního slova – mělo velký úspěch. Některá z volených slov: láska, víra, naděje, nadarmo, zima, pivo, odpusť, ahoj.   

Následná aktivita shromáždění se kolem „vodního zrcadla“ a vypovídání o některém ze spolužáků se opět vydařila. Podmínila to deklarovaná možnost volby dvojic, které se na sebe budou vzájemně dívat. Ačkoliv byla skupina složena z několika tříd (v rámci volitelného předmětu se setkávají někteří studenti pouze zde), podařilo se vytvořit atmosféru důvěry. Každý tedy mohl slyšet slova ocenění či vůbec jak je vnímán od někoho jiného a naopak formulovat to, jak vnímá někoho jiného. Emotivním okamžikem bylo, když o jednom ze spolužáků vypovídal nevidomý student a naopak když mu pohled na něj navraceli ostatní. S výhradami přijali žáci výzvu k tomu, aby se stali sochami a podstoupili fotografování, jen některé dívky to vysloveně přivítaly. Studenty bavilo pozorovat ostatní v jejich pózách. V následné diskusi nad fotografiemi došlo ke zjištění, že některé z póz měly více výkladů a mohlo docházet k různým klamům (např. dívka „dusící se smíchy“ na snímku vypadá naopak jako plačící). Vůči předkládanému názoru, že studenti patří ke generaci Já se studenti vyjadřovali spíše negativně. Podle jejich sdělení je nelze paušálně označit jako neuvědomělé tupé uživatele facebooku. Ve škole je paní učitelka nazývá horšími přízvisky, například „ztracená generace“. Každá starší generace si o té mladší myslí, že je horší a jdeme-li do minulosti, nedocházíme ke stále se lepšícím závěrům; někdy spíše naopak. Při přemýšlení o tom, co o člověku vypovídá, uváděli spíše umělecké dílo, psaný text, než pouhý profil na internetu. Výsledkem aktivity tak bylo vlastně zjištění, že paušální hodnocení jakékoliv generace je problematické.

Ohlasy účastníků:

Měl pro tebe program nějaký přínos? Pokud ano, jaký?

„Možná jsem si uvědomila, že nejsem až tak zbytečná pro tento svět díky aktivitám. Poznala jsem zase o něco více druhé kolem sebe. Jejich priority a pohled na určité věci.“

 „Ano, uvědomila jsem si, že říkat druhým pěkné věci je tak v obyčejný den je obohacující. Dalo mi to náhled do druhých a sama jsem si uvědomila svoje poslední slovo.“

„Ano, prohlédla jsem si místa, kde jsem nikdy nebyla. Dozvěděla se nové věci.“

 „Aktivita se mi velmi líbila. Přínos to rozhodně mělo, už jen v poznávání chování druhých. Líbilo se mi téma a nevšední program. Museli jsme se zamýšlet! Moc se mi líbil hudební doprovod.“

„Nenapadlo mě, že naše společnost může být až tak narcistická. Vedlo to k zamyšlení.“

 

Co bys na aktivitě změnil nebo udělal jinak?

 „Spíš bych to nechal na dobrovolnosti, mám na mysli např. fotografování. Ale je to můj pohled na to, neboť nesnáším fotografování.

„Velmi se mi líbily fotky a ozvěna. Nic bych neměnila.

 

Co je narcismus?

„Přemírná láska k sobě samému.“

„Láska k sobě samému a přehlížení druhých.“

„Přemíra lásky k sobě samému.“

„Nadměrná sebeláska a zahledění se do sebe.“

„Zahleděnost do sebe sama, tak velká, že okolní svět neexistuje pro nikoho jiného, jen pro Narcise.“

 

Změnil se nějak Tvůj pohled na sochu Narcise po skončení programu?

„Jako první jsem si myslela, že je to stvůra, ale na konci mi přišel mnohem více lidštější.“

 „Ano, pochopila jsem její myšlenku, která mi do té doby poněkud unikala.“

„Narcis v dnešní době je dobrovolný, ale je stejně smutný jako tenkrát. Lidé přichází o okolní a vnitřní krásu.“

 „Pořád ji nevidím. Ale uvědomil jsem si, že každý z nás je trochu Narcis.“ (vyjádření nevidomého chlapce)

Doporučení pro další realizace:

Prostor saly terreny je bezbariérově přístupný a program je tedy možné teoreticky nabídnout i vozíčkářům. Zúčastnil se jej rovněž nevidomý chlapec.