Řetězové provázení rodina s dětmi (ikonka)školní skupina (ikonka)veřejnost (ikonka)

Autor:

MgA. Naďa Rezková Přibylová, Národní památkový ústav, Edukační centrum v Telči

Spolupráce:

Ing. Lucie Bláhová
Mgr. Pavel Macků
Ing. Jiří Bláha, Ph.D.
Mgr. Jana Petrová
Bc. Marek Hanzlík
Lukáš Gregor
Lucie Norková, DiS.

Anotace:

Stanete-li se jako průvodce součástí památkového objektu, změníte svůj pohled na něj. A není vyloučeno, že tato památka se stane součástí Vašeho života nebo ho určitým způsobem ovlivní.    

Klíčová slova:

průvodce, návštěvník, památkový objekt, šlechtické sídlo, regionální historie, komunikace, spolupráce

Místo a realizace:

Státní zámek Telč, Státní zámek Jaroměřice nad Rokytnou, Státní zámek Náměšť nad Oslavou, Státní hrad Lipnice

Celková doba realizace:

SZ Telč –  celoroční projekt
SZ Jaroměřice nad Rokytnou – celoroční projekt
SZ Náměšť nad Oslavou – čtyřměsíční projekt
SH Lipnice – 2. – 6. června 2014

Popis projektu:

Kontext:

Velký a dosud málo využívaný je potenciál památkového objektu jako prostoru pro formální vzdělávání a komunitní aktivity, jak je obvyklé v zahraničí. Z pohledu formálního vzdělávání můžeme důvody shrnout do tří základních bodů:

  • špatná dostupnost památky
  • finanční náklady spojené s návštěvou památky
  • programová nabídka, která neodpovídá požadavkům škol

Pokud jde o zapojení místní komunity, podstatným důvodem je absence tradice dobrovolnictví a mecenáštví u nás a nevyjasněné či komplikované občansko - právní vztahy mezi státní institucí, dobrovolníky a mecenáši případně sponzory.   

Přesto je důležité hledat cesty, jak skrze památku zprostředkovat poznání, zkušenosti a zážitky nejen turistům, ale také obyvatelům regionu. Zejména pro formální výuku je efektivní seznamovat se s regionální historií prostřednictvím památkového objektu v blízkosti školy. Velkou výhodou je v tomto případě využití objektů s průměrnou nebo poddimenzovanou návštěvností, protože se lépe daří skloubit provoz objektu s organizačními potřebami vzdělávacích aktivit.      

Pilotní projekt řetězového provázení na objektech ve správě NPÚ vycházel z muzejního projektu, který vznikl před dvaceti lety na zámku Vrchotovy Janovice ve spolupráci se Základní školou v Praze 4.[1] Princip řetězového provázení spočívá v tom, že sami žáci se stávají průvodci muzejní expozicí nebo památkovým objektem. Provoz muzea má svá specifika, stejně jako provoz památkových objektů. Proto zkušenosti z Vrchotových Janovic byly především podnětnou inspirací pro vznik samostatného projektu řetězového provázení, který by respektoval možnosti provozu památkového objektu. 

V Kraji Vysočina probíhalo v minulosti řetězové provázení na dvou objektech - SZ Telč a SZ Náměšť nad Oslavou. SH Lipnice a SZ Jaroměřice nad Rokytnou s tímto druhem akcí zkušenost neměly. Prioritní podmínkou pro výběr objektu, na kterém mělo řetězové provázení probíhat, byla alespoň základní škola v místě památky. Dalším důležitým faktorem byly provozní podmínky objektu a dostatečně zpracovaný historický vývoj památky.[2] Všechny čtyři objekty stanovené podmínky splňovaly, proto se nabízela možnost ověřit tento způsob vzdělávání žáků na všech těchto objektech a provést srovnání rozdílných přístupů.

Pozn.: 

[1] Mgr. Ludmila Fiedlerová, kastelánka zámku Vrchotovy Janovice, společně s pedagogy, kteří se do projektu zapojili, tento způsob provázení propracovala a popsala v metodice „Nebaví nás Vás nudit“.

[2] Zámek Telč je mimořádnou ukázkou zachovaných renesančních interiérů i architektonických prvků, díky čemuž patří společně s historickým centrem města mezi naše památky UNESCO. Hrad Lipnice prezentuje vrcholně středověkou architekturu a jeho předností jsou volné prohlídky bez průvodce. Zámek Jaroměřice nad Rokytnou představuje významné šlechtické sídlo z období baroka nejen s ohledem na jeho ucelenou architekturu, ale také pro vliv na utváření hudební a divadelní kultury u nás. Zámek Náměšť nad Oslavou je učebnicí vývoje šlechtických sídel na našem území a to až do poloviny 20. století, kdy byl využíván jako letní sídlo československého prezidenta E. Beneše.

Východiska a hlavní cíle:

Záměr: Zviditelnit význam historické památky pro místní komunitu a propojit výuku regionální historie na školách s osobní zkušeností žáků

Cíl:

  • rozvíjet u žáků jejich vlastní schopnosti a umožnit jim je uplatnit spolu s osvojenými vědomostmi a dovednostmi
  • vést žáky ke komunikaci a odpovědnému chování
  • rozvíjet schopnost žáků spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých
  • podněcovat žáky k tvořivému myšlení a logickému uvažování
  • rozvíjet vnímavost žáků a vztah ke kulturnímu a historickému dědictví
  • motivovat žáky k celoživotnímu učení

Cílová skupina:

žáci prvního a druhého stupně základní školy

Obsah a průběh programu:

Výsledky aktivit:

průvodcovská služba na památkových objektech

Zdroje:

FIEDLEROVÁ, L. - JORDAN, H., KŘENKOVÁ, V. - MOULÍKOVÁ, B., Nebaví nás Vás nudit (muzejní projekt řetězového provádění), Praha 2005.

Pomůcky, materiál:

průvodcovské texty, historická dokumentace k jednotlivým památkovým objektům, kostýmy (v případě dramatického kroužku v Jaroměřicích nad Rokytnou), visačky pro průvodce, pomůcky k jednotlivým lekcím (památky UNESCO, Renesance, Tajemství písma, Rytířství, Středověká kuchyně, Hygiena ve středověku, Architektura hradu aj.)

Fotogalerie projektu:

Zámek Jaroměřice nad Rokytnou Zámek Jaroměřice nad Rokytnou Zámek Jaroměřice nad Rokytnou Zámek Jaroměřice nad Rokytnou Zámek Jaroměřice nad Rokytnou Hrad Lipnice Hrad Lipnice Hrad Lipnice Hrad Lipnice Hrad Lipnice Hrad Lipnice Hrad Lipnice Zámek Telč Zámek Telč Zámek Náměšť nad Oslavou Zámek Náměšť nad Oslavou Zámek Náměšť nad Oslavou Zámek Náměšť nad Oslavou

Reflexe a zhodnoceni:

Celkové zhodnocení:

Řetězové provázení na telčském zámku probíhalo tradiční formou, tzn. že žáci reprodukovali texty, které se ve větší míře shodovaly se sylabem prohlídkové trasy. Na základě zkušeností z předchozích let a s ohledem na provoz zámku bylo provázení organizováno následujícím způsobem: žáci byli rozděleni do skupin s maximálním počtem 13 žáků. Jednotlivé skupiny žáků - průvodců - procházely prohlídkový okruh A (reprezentační renesanční sály) společně s návštěvníky a stálým průvodcem zámku. Každý žák měl na trase připraveny jeden až tři výklady. Stálý průvodce zpřístupňoval jednotlivé prostory prohlídkové trasy a dohlížel na bezpečný přesun návštěvníků.  Zároveň doplňoval výklad žáků v případě, že žák nebyl schopen odpovědět na dotaz návštěvníka nebo šlo o výklad v části trasy bez dětského průvodce (např. z důvodu nemoci žáka, změněného provozu kvůli filmování na objektu aj.). 

Většina žáků během provázení dokázala zúročit získané vědomosti a dovednosti a jejich komunikační schopnosti se zlepšovaly s přibývajícími zkušenostmi s návštěvníky. Pro některé žáky přestal být text svazující překážkou, dokázali reagovat na chování návštěvníků a výklad přizpůsobit i aktuální provozní situaci (velký počet návštěvníků, zkrácené prohlídky apod.). Méně zdatní žáci si zasloužili ocenění za odvahu a osobní nasazení, s nímž znovu a znovu překonávali své dílčí neúspěchy a snažili se neustále svůj projev vylepšovat.

Řetězové provázení na zámku Náměšť nad Oslavou probíhalo také v tradičním duchu prohlídek, při němž je výklad žáků více méně faktografický a drží se výkladu kmenových průvodců zámku. Organizace provázení se ovšem od provázení na zámku v Telči lišila. Vycházela z místních zkušeností řetězového provázení v předcházejících letech. Žáci byli rozmístěni individuálně nebo ve dvojích po celé prohlídkové trase, nemuseli se přesouvat společně s návštěvníky, které po celou dobu prohlídky doprovázel pouze stálý průvodce zámku. Ten zároveň doplňoval výklad za absentující žáky.

Část přípravy se odehrávala přímo v hodinách dějepisu v návaznosti na požadavky školního vzdělávacího programu. Významný podíl na přípravě žáků měla třídní učitelka (vyučující dějepisu), která žáky nejen vhodně motivovala, ale dokázala s nimi intenzivně pracovat na zlepšení jejich výkonu a to zejména u žáků komunikačně méně vybavenými. Právě pro tyto žáky byla možnost vystoupit na veřejnosti a prezentovat naše kulturní dědictví důležitou (často první a možná i poslední) zkušeností.  Intenzivní práce s žáky přinesla velmi vyvážené a kultivované projevy. Nezůstalo jenom u kvalitního výkladu. Patrné bylo i stmelení třídního kolektivu a přijetí odpovědnosti jednotlivých žáků za celkový výsledek. Žáci svým přístupem (včetně svátečního oblečení) dokázali provázení povýšit na skutečnou společenskou událost, což nemohli přehlédnout návštěvníci ani zaměstnanci objektu, díky jejichž vstřícnosti se na zámku podařilo vytvořit velmi příjemnou atmosféru. Řetězové provázení v Náměšti nad Oslavou je příkladem kvalitní spolupráce školy a NPÚ v rámci stanovených obsahů a cílů.   

Zcela odlišný přístup byl zvolen v případě řetězového provázení na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou, kde se do provázení zapojili žáci z dramatického kroužku „Divadelko na niti“ místní základní školy.  Rozhodnutí uplatnit formu dramatizované kostýmované prohlídky ovlivnil věk žáků (7 - 12 let), jejich zájem o dramatickou výchovu a skutečnost, že jaroměřický zámek se v období baroka díky svému nejvýznamnějšímu majiteli proslavil hudební a divadelní tradicí. Provozně zde bylo dostatečné zázemí pro děti (prostorná oddělená šatna se samostatným vchodem a sociálním zařízením, možnost občerstvení a volného pohybu v přilehlé zámecké zahradě), zámek se podílel i na zajištění kostýmů pro děti.   

 Příprava vycházela z principů dramatické výchovy, kdy dramatické hry a cvičení pomáhaly rozkrýt vlastnosti, dovednosti a schopnosti dětí a rozvíjet je. Na základě získaných poznatků byl vytvořen scénář přímo „na tělo“ jednotlivým dětem. Aby děti zůstaly při prohlídkách přirozené, nepitvořily se, nepřehrávaly a nehrály si na „velké divadlo“, jejich role nepředstavovaly žádné historické postavy, děti vystupovaly samy za sebe, dialogy reflektovaly jejich zájmy a zkušenosti v konfrontaci s faktografickými údaji týkajících se historie zámku a života na šlechtickém sídle v období baroka. Celý scénář byl konzultován s příslušnými pracovníky zámku i s pedagogy dramatického kroužku, aby vyhovoval jak požadavkům zámku, tak potřebám dětí. S textem se pracovalo postupně. Pro většinu dětí nebyl problém se text naučit zpaměti, velmi dobře to zvládla i žákyně první třídy. Mnohem více bylo třeba se věnovat výslovnosti, intonaci a dynamice řeči. Velký kus práce odvedly vedoucí kroužku, které se dětem trpělivě a obětavě věnovaly. Poslední fáze přípravy představovala několik dnů zkoušek přímo na prohlídkové trase. Šlo především o zvládnutí orientace v prostoru, fixaci textu v souvislosti s prezentovanými mobiliárními předměty a nácvik tanečního vystoupení. 

Při prohlídce návštěvníci procházeli s průvodkyní zámku jednotlivými sály, ve kterých se setkávali s dětskými průvodci. Ti mezi sebou vedli dialog o majitelích zámku, jejich vlastnostech a zálibách, o stravě a hygieně v době baroka, hráli na hudební nástroje, v tanečním sále tančili jednoduchý barokní tanec. Po dobu šesti dnů probíhaly „dětské prohlídky“ třikrát denně (dvakrát dopoledne, jednou po obědě), v přesně určených časech. Návštěvníci si tak mohli vybrat mezi řetězovým provázením nebo tradiční prohlídkou s průvodcem. Tím byla do jisté míry eliminována možnost negativních reakcí návštěvníků, což bylo důležité pro udržení přátelské atmosféry a psychické pohody dětí. 

S přibývajícími reprízami rostla jistota dětí, zlepšoval se i jejich výkon, ale zároveň se ke konci týdne zvyšovala jejich únava a zhoršovala ukázněnost. Proto bylo nutné dbát na dostatečné pauzy, na občerstvení, vnímat momentální potřeby dětí a dohlížet, aby se na trase při čekání na výstup příliš nenudily.  Při prohlídkách byla s dětmi stabilně jedna průvodkyně a dva až tři pedagogové.    

Pro hrad Lipnice byla příprava žáků koncentrována do jednoho pracovního týdne. S vedením školy byl domluven přesný časový harmonogram pro jednotlivé vyučovací bloky i pro závěrečné provázení. První tři dny se do dopolední praktické výuky zapojili žáci devátého a pátého ročníku, v odpolední části už pracovali pouze deváťáci, stejně jako čtvrtý a pátý den. Každý výukový blok probíhal v jiné části hradu, aby si žáci přirozeně „osvojili“ jednotlivé části objektu.  

 Vyvrcholením čtyřdenní přípravy byla páteční komentovaná prohlídka hradu pro všechny žáky školy. Přidat se mohli i náhodní návštěvníci hradu. Na pěti stanovištích zaměřených na výše popsaná témata, s podporou ikonických materiálů a replik dobových předmětů denní potřeby, přiblížily dvojice (trojice) deváťáků život na hradě Lipnice v době Karla IV. Žáci nebyli svazováni naučeným textem, jejich „výklad“ měl převážně formu dialogu s návštěvníky. Žáci tak zčásti vědomě, zčásti podvědomě uplatňovali stejné postupy, jakými byli lektory vedeni při přípravě sami. Tento princip velmi dobře fungoval ve vztahu k ostatním žákům školy. Aktivně se zapojovali žáci mladšího i staršího školního věku, jejich zájem a pozornost byly mnohem intenzivnější, než při tradičních prohlídkách, protože vrstevníci - průvodci jim předkládali historii způsobem, jaký jim je blízký a srozumitelný.

Pro učitele školy, kteří se celého projektu účastnili jako pedagogický doprovod, bylo překvapením, jak rozdílné projevy oproti výuce ve škole u žáků viděli. Oceňovali ukázněnost problémových žáků, komunikativnost žáků ve vyučování zamlklých i množství informací, které byli schopni žáci za krátkou dobu zpracovat a poučeně předat svým vrstevníkům. Řetězové provázení přijala lipnická škola jako efektivní součást vyučovacího procesu, čímž kulturní památka ovlivnila v pozitivním slova smyslu život celé školy.   

Ohlasy účastníků:

Reflexe žáků, kteří provázeli na hradě Lipnice:

„Překvapilo mě, co jsme se dozvěděli a co jsem si všechno zapamatovala.“

„Památky mě baví. Nebyla to nuda.“ 

Reflexe žákyně provázející na zámku Telč:

 „První prohlídka pro mě byla spíš něco, čeho jsem se bála a nechtělo se mi vystoupit před lidi a odříkávat text dostatečně nahlas bez chyb. Ale čím víc jsme měli výprav, tím to bylo lepší. Už jsem věděla jak vystupovat, aby mě lidé poslouchali a dávali pozor. Nervozita zmizela, i když jsem zjistila, že text můžu říct svými slovy a lidi to ještě víc zaujme.“