Čtyři roční období v zahradě se zahradníkem Floriánem školní skupina (ikonka)

Autor:

Mgr. Petr Hudec, NPÚ ÚOP v Kroměříži
Mgr. Lenka Psotová, NPÚ ÚOP v Kroměříži - Metodické centrum zahradní kultury
Mgr. Hana Poková, , NPÚ ÚOP v Kroměříži - Metodické centrum zahradní kultury

Spolupráce:

Mgr. Ivana Uherková, ZŠ Zámoraví Kroměříž

Anotace:

V programu Čtyři roční období v zahradě se zahradníkem Floriánem bylo možné uskutečnit čtyři setkání žáků 2. třídy ZŠ Zámoraví v kroměřížských zahradách během školního roku tak, aby mohli poznávat a vnímat zahradu ve všech čtyřech ročních obdobích. Průvodcem dětí byl kromě lektorů maňásek zahradník Florián. Při programu byly zapojeny různé smysly dětí, připravené aktivity umožňovaly kooperaci žáků v pracovních skupinkách a důsledně byla hledána vazba na výuku ve škole. Řada činností přímo směřovala k navazující práci v prostředí školy.  

Klíčová slova:

Květná zahrada, Podzámecká zahrada, Kroměříž, čtyři roční období 

Místo a realizace:

Podzámecká zahrada v Kroměříži (podzim, zima, jaro)
Květná zahrada (léto)

Celková doba realizace:

přípravná fáze: červen - září 2014
realizační fáze: září 2014 - červen 2015, každé ze setkání v zahradách mělo rozsah 3 - 4 hodiny
podzim: 14. 10. 2014
zima: 3. 2. 2015
jaro: 24. 4. 2015
léto: 26. 6. 2015
vyhodnocení: červen 2015

Popis projektu:

Kontext:

Pro kroměřížské zahrady je připravována celá řada edukačních programů, které vycházejí vstříc školním skupinám. Vždy se ale jednalo o programy malého časového rozsahu - maximálně jednoho dopoledne. Byla tak naplňována především poptávka školních výletů. Pracovníci NPÚ proto velmi přivítali iniciativu paní učitelky Ivany Uherkové připravit pro její třídu celoroční projekt tak, aby bylo možné budovat hlubší vztah žáků k památkám a propojit jejich návštěvu s výukou.    

Východiska a hlavní cíle:

Při společném plánování projektu se ukázalo jako optimální koncipovat setkávání v zahradách v kontextu čtyř ročních období. Od možností, které poskytují zahrady v jednotlivých ročních dobách, se pak bude odvozovat programová náplň. Bylo dohodnuto, že realizovaný program se bude vždy vztahovat k probíranému učivu a to zejména prvouce. Lektoři představili pedagogovi koncept zapojení všech smyslů dětí při poznávání zahrad, využití hudebních, výtvarných, pohybových či dramatických aktivit. Z hlediska poznávání přírodních funkcí památky zahradního umění byla preferována Podzámecká zahrada zbudovaná jako krajinářský park. Průvodcem - maskotem - při setkávání má být maňásek zahradník Florián.

Hlavním cílem projektu je umožnit žákům poznávat kroměřížské zahrady různými způsoby v průběhu školního roku tak, aby u nich došlo nejen k rozvoji znalostí, nýbrž také získávání dovedností a osvojování si hodnot a postojů.

Žák vnímá krásu a hodnotu zahrady v různých ročních dobách, zná některé druhy rostlin, které v ní rostou, rozvíjí své výtvarné, hudební, pozorovací a vyjadřovací schopnosti, umí pracovat ve skupině.    

Cílová skupina:

Žáci 2. třídy ZŠ Zámoraví

Obsah a průběh programu:

Program připravovali a vedli vždy dva až tři lektoři, což přispívalo k dynamice programu a usnadnila se tím také práce s maňáskem.    

Podzim

Na první - podzimní - setkání v Podzámecké zahradě přišly žáci již disponováni - "natěšení", mimo jiné v souvislosti s úkolem vytvořit si svoje kukátko z ruličky od kuchyňských ubrousků. 

 Vlastní program byl složen z těchto částí:

- Seznámení se se zahradníčkem Floriánkem formou komunikace s žáky - část zahrady pod budovou zámku

- Pozorování zahrady kukátky - rozhlížení se po zahradě. Zaměření pozornosti na její vnímání.

- Vyprávění o rozdílech pravidelné a nepravidelné zahrady - srovnání s dívkami se zapletenými a rozpuštěnými vlasy

- Vyprávění o Ceres a Proserpině s pointou střídání čtyř ročních období v zahradě a následná hra: děti se pohybují kolem sedacích podložek čtyř barev, modrou barvu má jen jedna podložka. Po zvolání "Proserpino pojď domů!" se musí žáci posadit na podložky. Na koho zbude modrá podložka, odchází "do podsvětí" - vypadá ze hry. Sedací podložky se postupně odstraňují v závislosti na počtu hráčů, až zůstane jediný hráč. 

- Rozhovor o ročním období podzim s využitím obrázku a ztvárnění čtyř ročních dob díváním se přes sklíčky čtyř různých barev.

-  Přesun k fontáně Amorků a zde poslouchání tryskající vody.

- Rozdání badatelských batohů s pomůckami, dělba do pracovních skupin a následný "výzkum části zahrady" - sběr do sáčků a papírových složek. (Nasbírané přírodniny se staly podkladem pro další poznávací a výtvarné činnosti v prostředí školy).

- Procházení ruinami poslepu: připomínka původní podoby ruin, jimiž bylo možné projít skrze tunel. Aktivita umožnila vnímat část zahrady - různé povrchy - dotykem

- Svačina - kromě vlastních svačin mohli žáci sníst jablko - symbol podzimu, které dostali od lektorů.

- "Listovánky" - oslava krásy podzimu pod platany - shrnování listí na hromadu a jeho vyhazování do vzduchu, válení se v listí

-   Land art: skupinová tvorba podzimních skřítků z přírodnin a následná vernisáž

- Reflexe programu formou pantomimy: každá pracovní skupina měla za úkol ztvárnit pantomimou tu část programu, která se jim nejvíce líbila

- Rozloučení u brány do zahrady, děti obdrží černobílou kresbu zahrady na podzim určenou k vybarvování. 

Zima

- Uvítání v zahradě se zahradníčkem Floriánem - zaměření pozornosti na zimní zahradu s kukátky

- Povídání o zimě s využitím obrázku

- Pokus o změnu skupenství vody: zahřívání sněhu v dlani za pomoci dechu

-  Zahrada v zimě nespí: hledání kvetoucích rostlin v zimě

-  Přesun do parteru u zámku - připomínka původní (barokní) podoby zahrady ztvárněním principu symetrie formou dramatické aktivity a následné vyšlapávání pravidelných cest - os - v ploše. Děti do plochy položí sedací podložky a následuje honička: před honěným se zachrání ten, kdo je v "domečku".  

-  Přesun k altánu "Paraple" a zde svačina. Děti k ní dostávají teplý bylinkový čaj.

- Přesun k Pompejské kolonádě a zde dělba do pracovních skupin - následuje frotáž kůry stromů na velkoformátový papír a prezentace vytvořených prací.

- Pozorování zahrady z vyvýšeného místa Pompejské kolonády za pomoci dalekohledů se zaměřením na vnímání pohledových os.

- Žáci se rozdělí do dvojic. Jednomu z nich jsou zavázány oči šátkem. Vidící vede "slepého" ke stromům a umožňuje mu vnímat různé druhy kůry stromů. Následně si role vymění. Cílem aktivity je upozornit na to, že i v zimě můžeme některé stromy bezpečně poznat i když (v případě listnáčů) nemají listy.     

- Přesun k bráně do zahrady, předání obrázků k ročnímu období zima. 

Jaro

Setkání v zahradě bylo voleno v době, kdy v zahradě kvetou jarní efemeroidy, tedy v době, kdy není ještě spodní rostlinné patro zcela zastíněno listy stromů.

- Přivítání zahradníčkem Floriánem u brány a přesun k Chotkově rybníku k platanům. 

- Motivace – děti se rozhlíží po zahradě kukátky, jak se od posledního setkání změnila. Lektor následně prezentuje obrázek jarní zahrady a vede s dětmi dialog o tomto ročním období. ( které měsíce spadají do ročního období jaro, co se děje na jaře apod.) Připomíná příběh o Proserpině: už se vrací od Plútóna z podsvětí.

 
- přesun k deštníku – práce ve skupinách po čtyřech - aktivita hledání jarních květin a jejich vkládání mezi listy novin, určování bylin - zakládání herbáře


 - přesun k Pompejské kolonádě, zde vyprávění o krajinářském parku, jeho charakteru a prvních, které ho tvoří. Lektor opakuje s žáky informace ze zimního setkání o pohledových osách. Následně jsou žáci rozdělení do dvojic a hrají hru Rámování: obdrží papírové tácky pod buřt s vystřiženým středem, kolík na prádlo a bambusovou tyč. Jejich úkolem je zvolit si pěkný pohled do zahrady (detail nebo celek) zarazit tyč co by stativ a za pomoci kolíku fixovat tácek tak, aby rámoval zvolený pohled. Následuje vernisáž s autorským komentářem - žáci obcházejí své spolužáky.


- Lektor shrne, že z vyvýšeniny jsou vidět skupiny stromů, stavby, lavičky, keře, cesty, vodní kanály, jezírka. Ukáže žákům plán části zahrady - tzv. Maxmiliánova parku, na kterém je střední část vymazána. Zadá žákům podobný úkol jaký dostal zahradní architekt v 19. století: vytvořit návrh uspořádání parku s využitím prvků, které žáci mohli před chvílí pozorovat. Specifikem tvorby plánku je společná práce: každý žák ve skupince může pracovat jen s jednou barvou pastelky, musí se tedy jednat o společné dílo a žáci se mezi sebou musí domluvit na společném postupu (například jeden maluje cesty, druhý vodní plochy). Žáci kreslí na formát A3 s využitím dřevěných pracovních podložek.

- Po dokončení aktivity navazuje vernisáž - lektor komentuje vytvořené plány, oceňuje jejich přednosti, dává prostor pro vyjádření autorů.

  
- Lektor dále prezentuje žákům formou historických kreseb a fotografií původní podobu centrálního prvku Maxmiliánova parku - Pompejskou kolonádu. Žáci tak získávají představu o původní kráse místa a uvědomují si, jak byla vandaly poničena. Mimo jiné byly z kolonády odstraněny sochy. Podle pravidla "hrou je dílo dotvářeno" dává následně žákům za úkol aby je do kolonády "navrátili". Žáci pracují ve skupinkách po dvou až třech. Jeden až dva tvoří sochu či sousoší, jeden je sochařem. V prvním kole ztvárňují neřesti, ve druhém kole ctnosti. Sochy zůstávají ve výklencích, sochaři se účastní vernisáže. v závěru lektor žákům poděkuje za vytvořená díla - že místu na chvíli navrátili jeho původní podobu.

-  Přesun pod Pompejskou kolonádu k platanům. Zde obdrží žáci zrcátka, mají za úkol se do nich podívat, usmát se. Lektor vypráví příběh o Narcisovi. Žáci po doznění příběhu kladou zrcátka do kruhu, až z nich vytvoří symbolickou vodní hladinu. Následně pozorují své spolužáky v zrcátcích a vypovídají o nich. Symbolicky je tak překonáno Narcisovo prokletí, který viděl ve studánce jen sám sebe. Jako dovršení aktivity koluje mezi žáky symbolická květina narcis.    


- Přesun k bráně do zahrady, předání obrázků s motivem jarní zahrady a rozloučení se

Léto

-  Přivítání žáků zahradníčkem Floriánem v Čestném dvoře, tvorba vizitek a přesun k Holandské zahradě

- Na prahu Holandské zahrady jsou žáci rozdělení do skupinek po pěti až šesti, jsou jin nasazeny škrabošky nebo šátky. Úkolem dětí je chytit se připravených lan, ve skupinkách postupovat zahradou a vnímat ji skrze sluch. V Holandské zahradě je předmětem tohoto vnímání zejména Neptunova fontána.

- Žáci si ponechávají šátky a škrabošky na očích. Lektoři jim umožňují přivonět k bylinkám rostoucím v Holandské zahradě.

- Když si žáci sundají šátky a škrabošky, vidí na bazénu fontány připravené barevné kelímky se šťávou z mátového sirupu. V návaznosti na vyprávění o využití bylinek žáci nápoj vypijí.

- Lektor vypráví žákům o kontextu vniku, funkci, významu a charakteru zahrady.

- Následně žáci procházejí tzv. Edukační zahradou. Lektor upozorní, že zde nejsou určeny k procházce cesty, nýbrž že mají vnímat, jak lehce se našlapuje po udržovaném trávníku. Součástí procházky je zastávka u záhonů s pěstovanými květinami. Lektor dětem představuje některé rostliny a k zapamatování si jejich názvů využívá mnemotechnické pomůcky (např. květiny Kohoutek věncový a Mydlice lékařská si lze zapamatovat za pomocí sousloví "namydlený kohoutek", haptický kontakt (Čistec vlnatý je jako myší kožíšek), dialogu: Jak se asi může jmenovat rostlina, která má v názvu krásu? (Krásnoočko přeslenité).

- Z edukační zahrady přechází skupina do tzv. Pomerančové zahrady. Vzhledem k tomu, že žáci v zimě absolvovali program ve Velkém skleníku, upozorní je na to, že vidí v zahradě rostliny v nádobě, které předtím ve skleníku zimovaly. Společně si u vavřínu připomínají příběh o Apollónovi a Dafné. Úkolem dětí je proběhnout zákrytem rostlin jako závodníci při slalomu. Na konci zahrady při zdi lektor žákům sděluje, že budovatel zahrady biskup Karel Lichtenstein Castelkorn měl jako svůj vzor boha Apollóna, boha slunce, řádu a harmonie a sám sebe do něj promítal: "chtěl být pro druhé sluníčkem".  "Slunce umí spoustu věcí. Díky němu třeba můžeme vrhat stíny na zeď, zahrát si stínové divadlo."  Lektor pozve jednu dívku ke zdi a vyzve ji, aby se natočila z profilu tak, aby její tělo vrhalo na zeď stín. Sám pak natáhne ruce dopředu tak, aby oba vržené stíny navodily dojem prchající Dafné a Apollóna jako pronásledovatele. Následně žákům ukáže ještě další možnosti hry se stíny - například ztvární netopýra a vyzve žáky, aby si šli tvorbu stínového divadla vyzkoušet. Mimo jiné se tak ozřejmuje jedna z funkcí barokní zahrady jako pomyslné divadelní kulisy.

- V části zahrady se děti spontánně seskupily kolem studny. Lektor proto krátce sděluje žákům informace o důležitosti vody v zahradě.

- Po otevření malých dveří se žáci ocitají v parteru před kolonádou. Zde je žákům představena funkce kolonády a dále to, že zde můžeme dobře vnímat optický jev perspektivy. Vysvětluje žákům její zákonitosti s odvoláním na to, jak mohou žáci z daného místa vnímat stavbu (zužující se linie 244 metrů dlouhé stavby). Lektor vybere ve skupině nejmenšího a největšího žáka. Vyzve nejmenšího, aby poodstoupil k druhému sloupu v řadě, nejvyššího aby přešel ke čtvrtému sloupu. Následně je úkolem žáků odměřit si mezi palcem a prostředníčkem velikost žáka stojícího blíže a přenést tuto velikost na žáka stojícího dále, který se nyní jeví jako menší než žák stojící blíže. Poté, co natáhnou ruku a "položí si dále stojícího žáka na dlaň", "stává se z něj trpaslík". Lektor aktivitu s žáky vyhodnotí a společně nahlas opakují slovo PERSPEKTIVA.

- Lektor upozorní žáky na to, že obě strany kolonády zakončují niky, které byly v barokním období opatřeny fontánami, díky kterém se celou stavbou nesl zvuk tekoucí vody. Předmětem následující hudební aktivity je proto navracení zvuku tekoucí vody do kolonády. Žáci obdrží kalimby a dešťové hole. Po krátké zkoušce hry na nástroje je jejich úkolem ztvárnění "vodní hudby". Nejprve hrají kalimby a pak se přidávají ostatní dešťové hole. Při opakování aktivity si žáci nástroje vymění tak, aby si každý hru vyzkoušel.

- Následuje přesun kolonádou. Lektor upozorní na to, že stavba je současně galerií 44 soch. Úkolem žáků je zůstat ve štronzu po zapískání na koncovku. Při opětovném zapískání se dávají opět do pohybu, až dospějí do středu kolonády.

- Žáci se usadí na připravené sedací podložky. Po krátké svačině obdrží čtverce papíru. jejich postupným skládáním si vytvářejí plánek Květné zahrady. Každý přehyb v plánku znamená jednu cestu v zahradě. (Podrobněji viz program Kartografem v zahradě). Dále si do něj zakreslují některé podrobnosti: kolonádu, místo kde stojí, fontány, Rotundu a bludiště.

- Přesun k Fontáně Tritonů. zde vyprávění o obnově zahrady a její cennosti (památka UNESCO). Lektor upozorní na některé zahradní termíny s poukazem na pozorovatelné zahradní prvky: zelená stěna, živý plot, broderie, figura.

- Přesun do části zahrady se sochami zápasníků a zde opakování poznávaných principů pravidelné zahrady: Žáci mají za úkol postavit se ve dvojicích proti sobě. Jeden z nich je "originál", druhý "zrcadlo". Žák, který je "zrcadlem" má za úkol dokonale napodobovat pohyby "originálu". Aktivita je poté přenesena  na cestu směřující k sousoší: žáci se rozestaví po stranách cesty tak, že vytvoří dva zástupy. Úkolem žáků na levé straně cesty je vytvořit sochu a úkolem jejich protější napravo je vytvořit sochu podle pravidel symetrie. Následně se strany v rolích vystřídají. Lektor aktivitu zhodnotí s poukazem na princip barokní symetrie v zahradě. Upozorní, že by si šlechtic nepořídil dvě identické sochy, nýbrž dvě sochy, které spolu komunikují gesty: například socha držící šálek a socha která do něj nalévá čaj z konvice. Žáci se následně dohodnou, jaké sousoší budou ztvárňovat a po zapískání na píšťalku "zkamení".

- Vyvrcholením této části programu je práce ve skupinkách: žáci mají za úkol vytvořit fontánu ze svých těl podle pravidel symetrie a postavit se do významného místa v zahradě, kde se kříží několik cest.

- Závěr programu byl "za odměnu" situován do bludiště. Žáci v něm mají možnost bloudit a po zapískání se všichni setkávají uprostřed v kruhovém uspořádání. Společně pak bilancují program. Lektor oceňuje zájem žáků, že vytvořili čínskou loutku s krásnými vzkazy o zahradě (viz níže). Každý ze žáků má možnost sdělit, co se mu na programu nejvíc líbilo. Lektor popřeje dětem pěkné prázdniny. Předá jim obrázky zahrady v létě k dokončení a také odměnu v podobě malých zápisníků. Po pořízení společné fotografie se rozloučí.                        

 

Výsledky aktivit:

podzim: vytvořené (fotograficky dokumentované) postavičky skřítků v rámci land artu, vytvořená výtvarná díla v prostředí školy, vybarvené obrázky ročního období

zima: vytvořené frotáže kůry, vybarvené obrázky ročního období, výtvarné a slohové práce dodané na výstavu Rajská zahrada ve Velkém skleníku Květné zahrady

jaro: vytvořené mapy zahrady, vybarvené obrázky ročního období, vytvořené herbáře

léto: vybarvené obrázky ročního období, čínská loutka s deštníkem

Pomůcky, materiál:

Pro všechny setkání: obrázky čtyř ročních období, maňásek zahradníček Florián, kukátka vytvořené z ruličky od kuchyňských ubrousků, přepravní vozík, sedací podložky,

jaro: atlasy rostlin, kartony s provázky, staré noviny, lupy,bambusové tyčky, kolíky na prádlo, tácky pod buřty s vystřiženým středem, historická vyobrazení Pompejské kolonády, dřevěné malířské desky, plán části Podzámecké zahrady s vymazanými částmi, pastelky, kabelková zrcátka, lotka Narcise, gymnastický kruh

léto: lano, škrabošky, plastové kelímky, džbánky s mátovou šťávou, píšťala koncovka, hudební nástroje evokující vodu: kalimby a dešťové hole, čtvercový papír vytvořený ořezem A4, fixy, 

podzim: badatelské batůžky, pinzety, lupy, sběrné sáčky, skládací metry, obrázek pravidelné a nepravidelné zahady a dvou účesů dívek, barevná sklíčka, jablka, papírové složky, šátky,

zima: termoska s čajem, plastové kelímky, voskovky, velkofmátový (balicí) papír, dalekohled, šátky, 

Čtyři roční období v zahradě se zahradníkem Floriánem

loutka-s-destnikem.jpg Poznávání jarních efemeroidů Tvorba herbáře Krajinářský park jako obraz Hledání správného pohledu do zahrady Vyprávění o tvorbě krajinářského parku Společné dokreslování mapy krajinářského parku Hrou je dílo dotvářeno: tvorba soch v kolonádě Vyprávění se zrcátky o Narcisovi Proměněný Narcis Zahradou poslepu - oslabení primárního smyslu a zapojení jiných Připravená  bylinková šťáva u sochy Neptuna Osvěžení u Neptuna Vrhání stínů v návaznosti na vyprávění o Apollónovi Vodní hudba - hra na hudební nástroje v místě, kde kdysi tryskala voda Skládání plánku Květné zahrady Doplňování podrobností do mapy zahrady Galerie soch - výuka barokní symetrie Tvorba fontány podle pravidel symetrie Poslouchání vody Pohled do zahrady skrze kukátka - zaměření se na detail Sběr přírodnin Děti v roli badatelů Procházení poslepu ruinami připomnělo, že v nich byl kdysi tmavý tunel Zahrada vnímaná chutí - jablíčka k svačině Listovánky - oslava podzimu vyhazováním listí Výsledek land artové aktivity Vernisáž vytvořených prací z přírodnin Zahájení programu s Floriánkem - debata o ročních obdobích v zahradě Zkuste roztopit sníh: změna skupenství vody Co kvete v zimě? Tvorba soch v zahradě - připomínka pravidelné podoby zahrady v historii Hry ve vyšlapaném pravidelném parteru Bylinkový čaj na sněhu Pozorování zahrady - pohledové osy Dotyková procházka zahradou Společné foto

Reflexe a zhodnoceni:

Celkové zhodnocení:

Možnost realizovat výuku namísto ve školních lavicích v prostředí zahrady žáci velmi přivítali. Na setkání se vždy velmi těšili, o svých zážitcích informovali rodiče a k lektorům se děti hlásily například při setkání na ulici. Rovněž paní učitelka oceňovala možnosti, které pro rozvoj žáků poskytuje památka zahradního umění. Opakované setkávání v zahradách přineslo možnost hlubšího získávání znalostí, dovedností, osvojování si hodnot a postojů než jak by to bylo možné v rámci jediného setkání. Nejvíce to vyjádřila ochota kolektivu zapojit se do tvorby čínské loutky (viz níže) s výpověďmi žáků. Díky úzké spolupráci bylo možné propojit návštěvy zahrady s výukou ve škole, části programů k tomu přímo směřovaly (například sběr přírodnin, sběr rostlin pro herbáře). Kromě předpokládaných výchovně vzdělávacích procesů si liktoři s pedagogem uvědomili, jak cenná je práce ve skupinkách. Nehledě tedy na obsah výuky plnila důležitou výchovně vzdělávací roli také její forma. Například tím, že žáci vytvářeli společně kresbu plánu zahrady, učili se přijmout dělbu práce, (výtvarné) limity spolužáků, zažívali společně úspěch apod.  

Projekt byl v mnoha ohledech inovativní. Jeho rozsah umožnil vyzkoušet zcela nové aktivity, na které nebyl při krátkých programech v zahradě čas. Navíc byl situován převážně do Podzámecké zahrady, zatímco většina doposud realizovaných edukačních programů se uskutečnila v Květné zahradě. Lektoři měli také poprvé možnost realizovat programy v zahradě v zimním období. Obecně lze říci, že řada poprvé vyzkoušených aktivit v rámci projektu obohatila náplň standardně nabízených edukačních programů Metodickým centrem zahradní kultury v Kroměříži. Mimo tato čtyři setkání žáci ještě v zimě navštívili Velký skleník Květné zahrady. Pilotně zde vyzkoušeli program Doteky dalekých krajů.      

K jednotlivým setkáním:

Podzim: Možnost pracovat s pinzetami, lupami a dalšími pomůckami v zahradě, "badatelská činnost" se setkala u žáků s velkým nadšením. Někteří z nich se namísto sběru přírodnin věnovali odchytu brouků. Také procházení poslepu ruinami mělo velký ohlas, podobně házení listí. Rovněž ostatní části programu se dětem líbily. Problém byl místy s jejich soustředěností, čímž vznikaly časové prodlevy mezi jednotlivými částmi programu. V kolektivu byl jeden agresivní chlapec, bylo třeba řešit několik konfliktů, které vyvolal mezi spolužáky. Vyřešení tohoto problému přerůstalo možnost programu a dalších setkání v zahradě se již neúčastnil (opustil tuto třídu ZŠ).

Zima: K úspěchu programu přispělo to, že žáci mohli zahradu navštívit skutečně zasněženou za příznivého slunečného počasí. Nejvíce děti zaujalo vodění slepého a honička ve sněhu. 

Jaro: Program byl obsahově velmi nabytý. Žáci se zájmem zakládali herbáře, bavilo je Rámování. Společné malování plánu zahrady bylo pro žáky nesmírně atraktivní ale současně velmi náročné ve smyslu kooperace ve skupině, přijetí jiného pohledu na vytvářený celek, uplatnění výtvarně méně zdatných žáků. To ovšem neznamená, že by se mělo na aktivitu rezignovat. Naopak právě jí se možná učí děti nejvíce, byť se jedná o jiné dovednosti, než na jaké tvůrci programu pomýšleli. Největší nadšení sklidila tvorba sochařské galerie v kolonádě. Nepodařilo se důsledně provést výměnu žáků ztvárňujících sochy a sochařů. Někteří žáci ztvárňující sochy byli zklamáni, že se nemohli zúčastnit vernisáže, jestliže dále zůstávali na svých místech. Při repríze aktivity je třeba dbát na to, aby se interpretace soch mohli účastnit všichni žáci. Plné emoční prožití příběhu o Narcisovi bylo v závěru programu již nad možnosti žáků, byť i tato aktivita se jim líbila, zejména pak neplánované "házení prasátek" zrcátky na spolužáky. Nedošlo tak k plnému vytěžení příběhu ve prospěch kolektivu třídy. Paní učitelka v této souvislosti přislíbila, že se k tématu ve vyučování ještě vrátí.

Léto: Ačkoliv i v letním období by bylo možné připravit plnohodnotný program v Podzámecké zahradě, poznávání Květné zahrady mělo doplnit celkový obrázek žáků o kroměřížských památkách zahradního umění. Kostru programu tvořily aktivity připravené pro standardně nabízený program Příběh Květé zahrady.  Bylo tedy možné postupovat podle vyzkoušeného scénáře, na druhou stranu byly zařazeny nové prvky, které v některých případech zpětně výchozí program obohatily. Jedná se například o nabídku připravené mátové šťávy s působivou instalací na nádobě fontány. Děti ocenily všechny nabídnuté činnosti navazující na výklad, takže se podařilo skloubit výukové, relaxační aj. prvky. Snad jedinou menší chybou bylo zařazení aktivity barokní symetrie v plném rozsahu namísto její redukce a to v souvislosti s tím, že žáci ji již v zimním období realizovali v Podzámecké zahradě v hlavním parteru.    

      

    

Ohlasy účastníků:

Žáci ZŠ Zámoraví vytvořili u příležitosti Víkendu otevřených zahrad 13.-14. června čínskou loutku, která byla situována u Čínského pavilonu v Podzámecké zahradě. (Aktivita měla upozornit na původní charakter místa, kde byly v 19. století k pobavení návštěvníků zahrady instalovány čínské mechanické loutky). Součástí loutky byl také deštník, na který žáci situovali tyto nápisy:

Zahrada nás okouzlila svým klidem.
Je jako malovaný obrázek.
Malovala jej sama příroda.
Máme rádi její rostliny a zvířata.
Máme ji rádi takovou jaká je.
Rádi si v zahradě hrajeme.
Rádi se v ní učíme o přírodě.
Zahradu vnímáme všemi smysly.
Je krásná v každém ročním období.
Najdeme v ní krásné památky.
Některé stavby potřebují naší pomoc.
Naši zahradu chceme chránit.

Johana, Lucka, Beáta, Erik, Stella, Nela, Daniel, Matouš, 
Honza, Denisa, Šimon, Julča, Anička, 
Radovan, Venda, Martina, Filip, Simona, David, Ela, Ivana.

Slohové práce dětí na téma Rajská zahrada pro stejnojmennou výstavu ve Velkém skleníku Květné zahrady

Moje rajská zahrada
Rajská zahrada je ráj. Měli bychom se tam výborně. Je tam hodně rostlin. Můžeme tam vidět bránu z růží. Svítí tam sluníčko. Můžou tam být zvířata. Létají tam motýlci. Prostě jako v ráji.

Andělka Ličková 2. A

Rajská zahrada
Zahrada je moc hezká. Zpívají tam ptáci a tančí kytky. Létají tam motýli a rostou kouzelné kytky, je tam hezký hrad a z něj je pěkný výhled. V zahradě hraje kapela. Fouká jemný vítr. Teče tam hezký potůček. Líbí se mě kytky a hrad.

Lucie Šturmová 2. A

Moje rajská zahrada
Rajská zahrada je ráj. Žijí v ní myší kačeny. Létají tam jednorožci, kvete v ní hodně květin. Je tam krásně. Je tam hodně stromů. Jsou tam kouzelné květiny. Létají tam ptáci. Zahradou teče potůček. Je tam chaloupka a z růží brána. V zahradě je mi dobře

Nela Koplíková 2. A

Rajská zahrada
Rajská zahrada je ráj. Žije v ní šnek. Létají tam včelky. Je tam hodně rostlin, roste tam kouzelný strom. Svítí tam slunce. Rostou tam květiny. Létají tam berušky. Líbí se mně tam květiny a rostliny.

Stella Brázdilová 2. A

Doporučení pro další realizace:

Obecně:

Pro zkvalitnění komunikace v průběhu programu je dobré využívat vizitky. ideální je napsat si křestní jména dětí na lepící štítky, které pak mají na prsou či na čepicích. Při dlouhodobé spolupráci se školou je možné požádat pedagoga, aby děti již na edukační program přišly těmito vizitkami vybavené. Šetří se tím čas pro vlastní realizaci programu.

Při programu byl využit maňásek zahradník Florián. S postupem času se z pozice bytosti, která s dětmi skutečně komunikuje, stále více přesouval do role pouhého maskota programu. Bylo to výrazem jednak zrání dětí (od prváčků "absolventů" směrem k budoucím třeťákům) a jednak lektoři vedoucí program se nemohli zcela ztotožnit s rolí vodiče loutky, měli i jiné role. Jestliže zapojení loutky je prostředek a ne cíl, není to tak podstatné, svůj účel splnila. Přesto lze doporučit lektorům, aby se v oblasti loutkoherectví vzdělávali. Jedním z možných řešení je časové ohraničení výstupů loutky během programu.

Jako neocenitelný pomocník se v zahradě osvědčil přepravní vozík umožňující přepravu velkého množství pomůcek a sedací podložky. Bez nich by byla "logistika programu" velmi komplikovaná.        

Podzim: Provázení ruinami poslepu s danou věkovou skupinou je bezpečnější provádět tak, že jeden žák vede druhého a následně si role vymění, popřípadě že všechny žáky postupně provedou lektoři. Způsob provádění, že jeden vidící žák vede více dětí se šátky byl pro některé průvodce příliš těžký úkol, byť se dětem aktivita velmi líbila.

Zima: Realizace programu v zimě je riziková z hlediska počasí. Na termínu uskutečnění programu je třeba operativně se domlouvat s pedagogem.

Jaro: Část programu věnovaná poznávání rostlin a tvorbě herbáře vyžaduje přítomnost lektora, který má hluboké znalosti o rostlinách tak, aby byl schopen pohotově odpovídat na dotazy žáků.

Při přesunech se žáci přetahují o to, kdo v zahradě poveze přepravní vozík, jiní se jej snaží tlačit zezadu. V důsledku toho může hrozit zranění nebo hádky, kdo bude vozík vést. Lektor musí věnovat pozornost spravedlivé dělbě, pokud někdo jede s vozíkem nebezpečně, vystřídat jej apod.

Léto: Namísto džbánků se šťávou, které musel lektor rychle přinést z návštěvnického centra, by bylo vhodné vézt s sebou velkou termosku pro větší operativnost.