Čajová zahrada školní skupina (ikonka)

Autor:

Lenka Trantírková (Metodické centrum zahradní kultury v Kroměříži)
Irena Lužíková (Metodické centrum zahradní kultury v Kroměříži)
Hana Poková (Metodické centrum zahradní kultury v Kroměříži)
Petr Hudec (Metodické centrum pro vzdělávání v Telči)

Spolupráce:

Pavlína Švecová, ZŠ Oskol, třída s Montessori zaměřením
Dagmar Menšíková, ZŠ Oskol, třída s Montessori zaměřením 

Anotace:

Děti se stávají samuraji, kteří obdrželi pozvání zúčastnit se čajového obřadu. Poté, co si osvojí správné chování a oblečou slavnostní oděv, vydávají se čajovou zahradou plnou rituálů, překvapení a symboliky do čajové chýše vstříc svému hostiteli - pánu čajového obřadu. Ochutnají nejen lahodný nápoj, ale objeví také "Umělcovu květinu".  

Klíčová slova:

čajová zahrada, Velký skleník v Květné zahradě, kamélie, čaj, umělcova květina 

Místo a realizace:

Velký skleník v Květné zahradě

Celková doba realizace:

únor/březen 2016 příprava
9. 3. 2016 - realizace
březen 2016 vyhodnocení

Popis projektu:

Kontext:

Pro skleníky Květné zahrady byly již dříve připraveny programy Odkud spadl Eda a Doteky dalekých krajů.

Oba programy se věnovaly jak rostlinám zimujícím ve sklenících včetně jejich kulturních dějin, tak také historii, funkci a provozu skleníků.  

 

Východiska a hlavní cíle:

Každoročně pořádaná výstava kamélií zahajovaná v závěru měsíce února byla v roce 2016 koncipována jako japonská čajová zahrada, což se stalo mimořádnou příležitostí pro přípravu a realizaci programu pro 1. třídu ZŠ Oskol, která realizuje výuku podle principů Montessori pedagogiky a s níž lektoři edukačního centra dlouhodobě spolupracují: každý měsíc během školního roku pro ně připravují jeden program.

Uspořádání expozice rostlin ve skleníku v čele s kaméliemi do podoby japonské čajové zahrady dalo nový podnět k dočasnému opuštění klasického vedení edukačního programu ve skleníku a koncipování nového, který rezignuje na představování stavby skleníku a podporuje iluzi či ideu expozice čajové zahrady. Její podstatou je stezka tvořená kameny, která se vine zahradou a směřuje k čajové chýši, v níž probíhá čajový obřad. Na cestě jsou v rámci možností daných instalací ztvárněny další prvky či součásti zahrady, které mají svůj rituální a estetický význam. Program využívající zážitkovou pedagogiku je zaměřen spíše na zakoušení atmosféry a krásy zahrady než na její analytické poznávání.

Hlavním cílem programu je zprostředkovat žákům atmosféru japonské čajové zahrady s využitím reflektovaného zážitku, sdělit jim základní informace o kaméliích, rozvíjet jejich fantazii a posilovat soudržnost kolektivu.

     

Cílová skupina:

Žáci 1. třídy ZŠ Oskol Kroměříž- Montessori 

Obsah a průběh programu:

Děti byly při příchodu do zahrady (čestného dvora) přivítány lektory v japonských znakových kostýmech (tedy oděvech nikoliv dokonalých, nýbrž skrze některé atributy vyjadřující kulturní okruh). Lektoři se jim představili japonskými jmény tvořenými ze dvou slabik českých slov, která současně formou dělené výslovnosti měla názvuk asijské kultury (například JOU-DA, LEN-ČA). Následně byli žáci rozděleni do tří klanů/skupin po čtyřech. Také oni si zvolili "japonská jména" z archu s lepícícmi štítky, na kterých bylo napsáno více jmen než kolik bylo dětí s ohledem na možnost volby (ČÍ-ČA, OU-VEJ, ŽŮ-ŽO apod.). S přijetím jména se staly také ony samuraji.

Následně obdržely klany svitek s textem, který měly děti za úkol přečíst. Zval do čajové zahrady k účasti na čajovém obřadu. (Již tímto úkonem - pozváním - je čajový obřad zahájen) Aby si osvojili mladí samurajové obřadnost chování, (byla posílena jejich role), lektoři je učili samurajský pozdrav. Tvořily jej tři slabiky: HO, JA SA. Každé slabice - ideálně hlasitě artikulované - odpovídal pohyb některého z aktérů: Ho - pronáší zdravící se sepnutýma rukama, které natáhne před sebe, JA - pronáší přijímající pozdrav se sepnutýma rukama vztaženýma nad sebe a SA pronáší dva po stranách zdraveného stojící s gestem "podsekávání" v oblasti břicha. Aktivita má směřovat k co největší plynulosti, je dechovým cvičením stejně a současně cvičí postřeh a soustředěnost.

Po završení činnosti vstupuje skupina do skleníku. Zde klade některý z lektorů otázku, zda mají děti hlad. Nejhladovější dvě skupiny odcházejí svačit, zatímco zbývající skupina se ihned vydává na cestu čajovou zahradou s tím, že děti budou svačit až v čajové chýši. Před symbolickým místem brány do zahrady obdrží samurajové oděv v barvě jejich klanu. Má podobu pruhu krepového papíru přehozeného jako štola, vepředu sepnutého kancelářskou sponkou. Dále jim lektoři "protáhnou oči" za pomoci oční tužky. Po vzájemné úkloně samurajů a průvodce zahradou (služebníka pána čajového obřadu) skupina vstupuje na stezku.

Prvním zastavením v zahradě je rituální nádržka s vodou. Služebník z ní nabírá vodu a umývá symbolicky samurajům ruce. Význam zde má také zvuk tekoucí vody. Lektor upozorňuje také na lampy podtrhující krásu a tajemnost zahrady. Dále samurajové postupují tiše a za sebou po kamenech, které jsou "kostmi čajové zahrady" až k vyhlídce v podobě lavičky, na kterou se posadí. Jejich úkolem je pozorovat a obdivovat zahradu. Mohou k tomu využít kukátka vytvořená z ruliček od kuchyňských ubrousků, dalekohledy i kaleidoskop znásobující, štěpící obraz. Služebník samurajům přinese květy kamélie (více druhů květenství), vypráví jim o těchto rostlinách a umožňuje jim haptický kontakt. Přivoněním také ověřují, že kamélie nemá vůni ani zápach. Klade dětem otázky, například co je v zahradě zaujalo, co se jim zde líbí apod. Shrnuje, že tvůrcové zahrady se vždy snažili připravit pro návštěvníky nějaký nevšední zážitek, který je nazýván "Umělcova květina". Pozve samuraje, aby přistoupili k vodní nádržce, u níž je vzhledem nenápadná kamélie sasankovitá, která na rozdíl od kamélie japonské krásně voní. Následně dává návštěvníkům čajové zahrady přivonět. 

Cesta zahradou pokračuje přes "pružného tygra hřbet" - obloukový mostek. Za ním je úkolem samurajů pozorovat kameny v zahradě a podle jejich tvaru či vyvolaných asociací jim dávat jména. V závislosti na koncentraci dětí je může průvodce zahradou inspirovat vyprávěním o tom, jaká jména dávali kamenům Japonci: například v zahradě byl jeden výrazný kámen nazván Strážce. Jiný zase Chuďas, protože byl jiný než všechny ostatní kameny a k žádnému z nich neměl vztah. Po ukončení aktivity se samurajové posadí na lavičku a vyčkají zde příchodu pána čajového obřadu, který se se samuraji pozdraví a vyzve je, aby ho následovali do čajové chýše a našlapovali pouze po kamenech.

Před čajovou chýší vyzývá pán čajového obřadu samuraje, aby zde zanechali své zbraně pokud je mají při sobě: malým vstupem by se jim s meči jen těžko vstupovalo (odraz skutečnosti, ža čajový domek byl ve válečných dobách jedním z mála prostorů, kde se mohli samurajové cítit bezpečně, nesměli zde být napadeni a mohli tak odložit jak zbraně tak také ostražitost a odpočinout si).  Pán čajového obřadu drží ve vstupu do čajovny v malé výšce a vodorovné poloze bambusovou tyčku tak, aby se musel každý vstupující sehnout. Předtím, než se samurajové usadí, upozorní na rostlinu čajovníku, která je botanickým příbuzným kamélie (Camellia japonica a Camellia sinensis). Sdělí o ní několik informací.

Samurajové se usadí na připravená sedátka, prohlíží si prostor ("obdivují nástěnné svitky") a pojídají připravenou cukrovinku (hrozny v čokoládě). Následně od pána čajového obřadu obdrží šálky s čajem.  Po dopití čaje je samurajům nabídnuta možnost zahrát si tradiční japonskou hru tsuro a následně také mohou procvičit svoji dovednost při zacházení s jídelními hůlkami: jejich úkolem je přemisťovat z misky do misky zrnka nevařené rýže, popřípadě hrachu. Když do čajovny dorazí i poslední skupina samurajů a dopije čaj, hostitel se s hosty rozloučí. Služebníci celou skupinu vedou stezkou ven z čajové zahrady.

Na připraveném místě na opačné straně skleníku je realizována výtvarná aktivita vyrábění koi kaprů z ruliček od toaletního papíru. Vytvořené koi kapry kladou žáci do rybníčku vytvořeného z látek, kolem něhož se v závěru skupina posadí na připravené sedací podložky. Následuje reflexe: úkolem žáků je postupně v kruhu sdělovat, co se jim v programu líbilo. Lektor má možnost klást otázky, které pomáhají žákům účinněji reflektovat prožité, popřípadě zopakovat nabyté znalosti. V závěru shrne: Měli jsme možnost navštívit krásnou čajovou zahradu a to ne každý sám, ale se svými kamarády. Všimněte si, že samurajský pozdrav HO JA SA nemůže nikdo zvládnout sám, potřebuje k tomu své druhy. Je moc dobře, že nejsme jako ten kámen Chuďas, který je chudý proto, že nemá s nikým dalším vztah. My jsme bohatí nejen tím, že jsme měli pěkný zážitek, ale také tím, že se o něj máme s kým dělit. Těšíme se na příští společné setkání v zahradě.

Při odchodu ze zahrady obdrží paní učitelka kresby květů kamélie, které si žáci mohou ve škole vybarvit.                        

     

Výsledky aktivit:

http://www.caj.thoma.czvytvořené loutky koi kaprů, vybarvené květy kamélií

Zdroje:

Podkladem k programu se staly texty připravené Ing. Hanou Pokovou pro výstavu kamélií, při jejichž koncipování vycházela ze zahraniční literatury. 

Zdeněk Hrdlička, Věna Hrdličková: Umění japonských zahrad. Argo 1996
Sóšicu Sen: Čadó. Japonská cesta čaje. Pragma 1979
www.caj.thoma.cz
www.japanese-tea-ceremony.net
www.japanesejardens.jp

Z hlediska pedagogické literatury se program nejvíce váže k zážitkovým metodám. Dále byly využity prvky dramatické výchovy: znalost aktivity samurajského pozdravu si například lektoři osvojili na kurzu Loutka jako nástroj vzdělávání, který vedli herci z Thear Ludem.   

Pomůcky, materiál:

lepící štítky s předem napsanými jmény, pozvány na čajový obřad, krepové papíry několika barev, tužka na obočí, pozorovací kukátka, dalekohledy, škrabošky na oči, termoska s čajem, CD přehravač s asijskou tradiční hudbou, hra tsuro, šálky, dvě misky s nevařenou rýží a čočkou, stravovací hůlky, bambusová tyčka, lepidla, ruličky od toaletního papíru (1 ks pro každého žáka), černé fixy, modrý šátek, podsedáky  

Čajová zahrada

Přivítání Pozvání k čajovému obřadu Volba jména Samurajský pozdrav Odívání Malování U brány Očista Pozorování Diskuse Povídání o kaméliích Umělcova květina Pojmenovávání kamenů Setkání s Mistrem čajového obřadu Pozdrav Na cestě k čajové chýši Nízké dveře V čajovně V čajovně hra tsuro s hůlkami tvorba koi kaprů reflexe

Reflexe a zhodnoceni:

Celkové zhodnocení:

Z důvodů nemoci se programu namísto 18 zúčastnilo 12 žáků. Ti byli rozděleni do tří skupin po čtyřech. Dělba žáků do skupinek po čtyřech se ukázala jako velmi vhodná s ohledem na záměr poskytnout prostor pro individuální zážitek, volnější pohyb v komorně koncipované zahradě. Novou a pozitivní zkušenost pro lektory přineslo procházení expozicí po skupinkách, což bylo umožněno dostatečným počtem lektorů. (Dosud při programech běžně k dělbě do skupin docházelo, ale nikdy pak skupiny nerealizovaly téměř celý program samy). 

Možnost volit si nové jméno děti velmi potěšila a zaujala. Po celou dobu programu přijaly svoji novou identitu i identitu svých kamarádů. Charakter jmen se vhodně pojil s procesem učení se dětí číst, který se projevuje dělením slov, slabikováním. Zde se slabikování stalo regulérním způsobem čtení jmen - např. Žů-žo.  

Obtížnějším čtenářským úkolem bylo přečíst pozvání od Mistra čajového obřadu. V případě reprízy programu by lektoři ještě více dbali na krasopisnost textu "jako z písanky".  

Hra na samurajský pozdrav byla realizována s vědomím, že k jeho dokonalému a rychlému zvládnutí je třeba více času a opakování. K tomu byl vyzván doprovázející pedagog. U dětí měla hra úspěch. Bylo dbáno na to, aby pohyb "podsekávání" zůstal jen v symbolické rovině a nesměřoval k projevům agrese.    

Potřeba žáků nasvačit se krátce po příchodu - jindy programy mírně komplikující - byla nyní využita. Skupinka dětí, které se přihlásily, že ještě nemají hlad, byla poslána do zahrady hned, zatímco zbylé dvě skupiny svačily. První skupinka měla možnost svačit v čajové chýši. Tak byl eliminován nežádoucí efekt "čekání na startu".

Využití znakových kostýmů v podobě plášťů z krepového papíru se velmi osvědčilo. Postačily ke vstoupení do role, aniž by na sebe vázaly veškerou pozornost. Přitom byly svým barevným pojetím - například ve vztahu ke kvetoucím kaméliím až nečekaně působivé. Vhodně také barevně sjednocovaly jednotlivé klany.

Jednotlivé aktivity na trase (nádržka s vodou, pozorování kamélií a vyprávění o nich, přivonění k Umělcově květině, pojmenovávání kamenů aj.) se dětem líbilo a dařilo se jim na vše se dobře soustředit. Určité porušení koncentrace a hry přinášel pohyb dalších návštěvníků výstavy kamélií, což nebylo možné nijak ovlivnit.

Díky použití obličejové masky, momentu překvapení byly děti očarovány příchodem Mistra čajového obřadu, reagovaly na jeho úklonu, opětovaly a napodobovaly obřadná gesta apod. Bavila je chůze po kamenech. Příště by bylo vhodné ještě lépe je připravit na jeho příchod například tím, že je lektor instruuje, jak se mají chovat. Například: až přijde pán zahrady, povstaňte a ukloňte se, chovejte se tiše a vyčkejte jeho pozvání k cestě do čajové chýše.

V čajové chýši se žákům moc líbilo pití čaje, jehož se opakovaně dožadovali. S ohledem na věk dětí byl volen čaj bylinkový, byť v případě reprízy by byl připraven i čaj černý, popřípadě zelený - minimálně v malém množství na ochutnání. Podle povahy skupiny děti více či méně přistoupili na "kulturu čaje". Například skupinka tří dívek byla natolik zaujata kouzlem čajovny, že setrvávaly po většinu času v tichosti. Jejich skupinku doplnil neposedný chlapec, který se podřídil jejich volbě či prožívání. Paní učitelka oceňovala mimořádnost této situace, že v takové koncentrovanosti a pohodě jej snad ještě nezastihla. Skupinka čtyř chlapců byla živější, po dopití čaje měli tendenci opouštět sedátka. Bylo tedy prozíravé, mít pro ně připraveny stolní hry. Jak tsuro tak také přenášení zrnek rýže a čočky je velmi zaujalo. Děti z poslední příchozí skupinky litovaly, že také ony si nestačily zahrát hry. Příště bude třeba promyslet také tuto možnost. Pedagogové nicméně obdrželi plánek k výrobě hry, aby si ji opětovně mohli žáci zahrát ve škole.  

Volba tvorby koi kapra z ruličky od toaletního papíru byla s ohledem na věk dětí adekvátní a to tím spíš, že pracovaly většinou zcela bez pomoci.

Vydařilo se rovněž zakončení programu v kruhu kolem rybníčku s koi kapry. Program byl nevšedním a neopakovatelným zážitlem jak pro žáky, tak také učitele a lektory.             

Ohlasy účastníků:

"Tady bych chtěla bydlet." (Baš-Ta)

"Mně se líbilo jak jsme pili ten čaj." (Pan-Da)

"No, mě se nejvíc líbilo jak nás mistr zavedl do toho čajovýho místa jak jsme tam popíjeli čaj a prohlíželi tu knihu. A čaj nebyl dobrý, ale vynikající." (Šel-Ma)

"Mně se nejvíc líbilo, jak jsme cestovali zahradou po těch kaenech." (Ča-Houn)

" Mně se líbilo, jak jsme vyráběli kapry a jak jsme pili ten čaj, byl výbornej moc." (La-Buť)

"Mně se nejvíc líbilo, jak jsme pili ten čaj a jak jsme mohli s těmi tyčkami dávat ty zrnka do toho ... a ještě se mi líbilo jak jsme pochodovali po těch kamenech."(Li-Po)

 

_   

"Vyučování v čajovně budeme muset dělat častěji". (vyučující)

 "Dnešek byl pro nás i děti skvělým a naprosto jiným zážitkem." (vyučující)

Doporučení pro další realizace:

viz Celkové hodnocení