Účesy lysické zahrady školní skupina (ikonka)

Autor:

Mgr. Irena Lužíková (Metodické centrum zahradní kultury v Kroměříži)   
Mgr. Lenka Trantírková (Metodické centrum zahradní kultury v Kroměříži)
Mgr. Petr Hudec (Metodické centrum pro vzdělávání v Telči)

Spolupráce:

Bc. Martina Rudolfová (SZ Lysice)
Ing. Tomáš Bárta (SZ Lysice)

Anotace:

Zámecká zahrada Lysice se od doby svého vzniku v období renesance mnohokrát „převlekla“, změnila svůj „účes“ podobně jako se měnila móda ve světě odívání. Pojďme společně objevovat její krásu, smysl, význam:
- Jak se měnila podoba zahrady v historii?
- K čemu ji šlechticové potřebovali, jaké měla funkce a významy?
- Jaké jsou rozdíly mezi pravidelnou a nepravidelnou zahradou?
- Co obnáší péče o zahradu?
- Je zahrada uměleckým dílem?
- Jaké nám může vyprávět příběhy?
- Co v zahradě krásně voní a chutná?
- Které rostliny jsou nejzajímavější a odkud pocházejí?
- K čemu je zahrada pro každého z nás? 
Program určený žákům I. stupně ZŠ překonává klasický koncept prohlídky s průvodcem ve prospěch aktivity jeho účastníků. Uplatňují se v něm výtvarné, hudební, herní a dramatické činnosti. Žáci zahradu vnímají všemi svými smysly. 

Klíčová slova:

Lysice, pravidelná zahrada, nepravidelná zahrada, okrasná zahrada, užitková zahrada, renesance, baroko, 19. století, terasy, ochoz, sloupová kolonáda

Místo a realizace:

zámecká zahrada státního zámku Lysice

Celková doba realizace:

říjen 2015 - duben 2016 - příprava edukačního programu (opakovaná návštěva objektu, studium historických podkladů, tvorba scénáře)
25. dubna 2016 - pilotní realizace projektu
duben - květen 2016 - vyhodnocení, zapracování připomínek a předání k dašímu rozvíjení lektorům SZ Lysice

Popis projektu:

Kontext:

Zahrada lysického zámku patří k nejcennějším památkám zahradního umění v ČR. Již několik let zde probíhají komentované prohlídky. Dosud pro zahradu ovšem nebyl vytvořen speciální program, který by zohledňoval vzdělávací potřeby žáků základní školy.

Východiska a hlavní cíle:

S ohledem na rozvoj edukační činnosti v kroměřížských historických zahradách byli do Lysic pozváni lektoři Metodického centra zahradní kultury v Kroměříži a Metodického centra pro vzdělávání v Telči, aby pro zahradu připravili pilotní program s předpokladem jeho převzetí a rozvedení ze strany průvodců lysického zámku.
Hlavním cílem projektu je tvůrčím způsobem interpretovat historickou zahradu lysického zámku s akcentem na poznání jejích historických proměn, charakteru a způsobů využívání.
 

Cílová skupina:

žáci prvního stupně ZŠ (pilotního provedení programu se zúčastnilo 26 žáků 2. třídy ZŠ Lysice)

Obsah a průběh programu:

Zahájení u vstupu v Kuchyňské zahradě: Po vstupu do zahrady si vytvoří žáci svoje vizitky s křestními jmény za pomoci lepících štítků. Lektor žáky přivítá a pozve je k poznávání zahrady, která mnohokrát změnila svoji podobu, podobně jako jsou v módě různé účesy. 
Následně lektor vyzve skupinu, aby se žáci pořádně nadechli zahradního vzduchu, zavřeli oči a chvíli se do zahrady zaposlouchali (zurčící fontána, zpěv ptáků), vnímali její vůně. (Aktivitu může komplikovat doprava v okolí, zahradnické práce, v tomto případě lze jít velmi blízko fontány. Rušivým elementem může být šoupání dětí nohama po kamíncích na cestě, je lepší tedy jak v této tak v dalších částech programu náročnějších na klid sejít z cesty). 

Skupina se posune k oválnému záhonu s květinami. Pokud je skupina větší, záhon obestoupí, je-li dětí méně, vytvoří kruh na trávníku. Úkolem každého žáka je ztvárnit sochu či sousoší, které bude vyjadřovat, co lidé rádi dělají v zahradě nebo jak ji využívají. Ke „zkamenění postav“ dojde po cinknutí na triangl. Lektor obchází jednotlivé žáky a socha po dotyku sděluje, co si myslí (ve vztahu k tomu, co ztvárňuje). Pokud je sdělení žáka tišší, lektor jej nahlas opakuje tak, aby všichni věděli, co říkal. V závěru lektor shrne činnosti, které žáci uvedli, zatím ale nedoplňuje další možnosti užívání zahrady či jejích funkcí. Ty vyvstanou až v průběhu programu. 

Lektor se s žáky přesune na konec kuchyňské zahrady. Zde – ve vizuálním kontaktu s užitkovou částí zahrady (sad jabloní) – s nimi vede dialog, jaký je rozdíl mezi okrasnou a užitkovou zahradou, zda také užitková zahrada může být nositelem estetiky. Upozorní, že dříve lidé nerozlišovali tak striktně jako my dnes mezi okrasnou a užitkovou zahradou. To dokládá historickým obrázkem místa, na kterém je spodní kuchyňská zahrada pojata jako okrasně užitková. 
S pomocí tohoto a dalšího obrázku opět upozorní, že se podoba zahrady mnohokrát změnila. Může také upozornit na terasovitý charakter zahrady.
V závěru umožní žákům podívat se do „kouzelného“ okénka do minulosti, v němž žáci uvidí rodinu koupající se v bazénu, u kterého stojí.

První terasa  
Skupina se přesune na první terasu, obklopenou sloupovou kolonádou. Lektor zde vypráví o minulosti místa: Dříve než byl vybudován na tomto místě zámek, stála zde menší stavba, kterou nazýváme tvrz. Ta byla obehnána vodním příkopem. Myslíte si, že rytíři měli u svých hradů nebo tvrzí okrasnou zahradu? Lektor shrne odpovědi žáků a uvede, že obyvatelé hradu se spíš snažili na malém prostoru mezi hradbami vypěstovat nějaké bylinky nebo zeleninu. Na okrasné záhony zde nebylo mnoho místa. 
Období středověku s rytíři vystřídala renesance. Po vynálezu palných zbraní přestaly být tvrze a nepohodlné hrady nedobytné. Šlechticové je buď opouštěli, nebo je přestavovali na zámky mnohem příjemnější k životu. Tak tomu bylo i v případě Lysic. Tvrz byla přestavěna na větší zámek. U zámku byla vytvořena krásná zahrada, do které se za pěkného počasí přenesl z interiérů šlechtického sídla život. Stala se jeho přímou součástí, byla s ním propojena (pozn. V Lysicích bylo toto propojení realizováno casinem – salou terrenou v nejvyšší terase).  
Okénko do minulosti: Život pod širý nebem
A co všechno lidé v zahradách dělali? Na to se můžeme podívat naším okénkem do minulosti: Lektor rozdělí žáky na tři skupiny, v nichž budou v následující části programu pracovat. Každá skupina obdrží jedno „okénko do minulosti“. Žáci pozorují dobový výjev v kukátku a snaží se rozeznat co nejvíce činností, kterým se šlechticové věnují. Starším žákům je možné dát do skupin tužku a papír, aby zaznamenali své poznatky nabyté pozorováním. Po dokončení úkolu následuje prezentace informací. Zástupci skupin sdělují, co vypozorovali. Nejde o soutěž, dělba do skupin zde spíše umožnila efektivnější práci, zapojení všech. Menší děti (1.-3. třída) sdělují vypozorované společně, lektor vyvolává hlásící se děti. (Předmětem pozorování dětí je obraz od holandského mistra Gillise van Valckenborcha Slavnost v parku. Šlechticové se na něm oddávají hudbě, tanci, lásce, procházkám, hodování, hrám (hra podobná pétanque), lovu, rytířským turnajům.)

Následující aktivity sledují zpřítomnění dějů a činností, které se v zahradě mohly odehrávat. 
1.    míčové hry
Žáci nadále pracují ve třech skupinách. Ty buď rotují mezi třemi nabídnutými činnostmi, nebo je realizována pouze jedna (petanque), ovšem na třech místech. Je-li třída malá, dělení není nezbytné.
a) petanque (kdo hodí svoji kouli nejblíže té, která je barevně odlišena a vhozena do hry jako první), 
b) házecí kříž s kroužky (co nejvíce umístěných kroužků na tyčkách s rozdílnými bodovými hodnotami)
c) boření kuželek nebo házení si míčem v kruhu
Ke střídání činností by mělo dojít rychle, aby hry v důsledku opakování neubrali příliš mnoho času z celého programu. Změnu činnosti může ohlásit triangl.
2. Divadlo a tanec 
Lektor naučí děti základ jednoduchého tance Branle (dva kroky doprava, jeden krok doleva). Žáci stojí v kruhovém upořádání kolem záhonu nejblíže zámku. Lektor nejprve předvede tanec a následně jej žáci napodobují. Výsledně se všichni chytí za ruce (je-li třída méně početná, lze vytvořit „hada“, nemusí to tedy být nerozpojený kruh) a tancují společně za doprovodu dobové hudby. Důležité je počítání lektora v úvodu skladby, aby všichni začali stejnou nohou ve stejný čas. 

V závislosti na časových možnostech lze naznačit také funkci zahrady jako divadelní scény formou dramatické aktivity. Jejímu zahájení předchází otázka: Kdo se v zahradě mohl pohybovat? Lektor může vyjít z odpovědí žáků popřípadě postupovat podle připraveného itineráře. Vybere vždy jednu postavu, do níž se žáci proměňují a pohybují se v kruhu za zvuku hudby: šlechtična jde po pěšince a nadzvedává si šaty, aby si je neušpinila, nebo voní ke květinám, šlechtic si pyšně vykračuje, děti se požďuchují, chůva jim hubuje, služka nese pečínku, lovčí vyhlíží zvěř, kavalír se uklání dámě, šašek co dělá legrácky, aj.).

3. Lov
Lektor se s žáky přesune do někdejší Menažerie a sdělí jim informaci o původní funkci prostoru. Klade žákům otázku: Jaká zvířata zde mohli chovat? Po vyhodnocení odpovědí ukáže žákům obrázky s nástěnnými malbami z dvorní fasády zámku (laně, daňci).
Původní funkci prostoru (chov (a lov?) zvířat) lze ztvárnit některým z níže uvedených způsobů:
1. Házení míčky na siluetu daňka, která je vytvořena z lepenky či překližky  
2. Pohybová hra „kradení ocásků“ – Žáci vytvoří trojice, postaví se za sebe a drží se za pas. Znázorňují daňka. Poslednímu z nich je připevněn za pas šátek či fáborek tak, aby dostatečně čouhal (po kolena). Všichni jsou lovci a zároveň i lovená zvěř. První dítě udává směr a krade ocásky ostatním, celá skupina pak obratně manévruje, aby nepřišla o svůj ocas. Při honičce se každá trojice snaží získat co nejvíce ocásků ostatních dětí, avšak musí si hlídat ten svůj, protože pokud o něj přijdou, hra pro ně končí. Rovněž tak pokud se trojice během hry rozpojí. Na začátku dětem připomeňte pravidlo, že si ocásky nesmí přidržovat rukou. Ta trojice, která nasbírá nejvíc ocásků a uchrání ten svůj, vyhrává. Herní plocha velmi podlouhlého trávníku je vymezena (zkrácena) zhruba na polovinu.
3. Variace pro starší děti: Ze skupinky dětí určíme jednoho lovce – ten se prochází alejí (kolonádou) a snaží se najít lovenou zvěř, kterou představuje zbytek dětí. Děti se před lovcem schovávají za sloupy (ty jsou dostatečně široké) – musí dávat dobrý pozor, kde se lovec zrovna nachází a musí sloup strategicky obkroužit, tak aby je lovec nespatřil.  Úkolem lovce je ulovit co nejvíce zvěře (= vykřikne jméno toho, koho za sloupem/stromem zahlédne).
 
Tvorba renesanční zahrady 
Bohatí lidé chtěli i u nás žít podobně, jako lidé v Itálii, odkud k nám renesance přišla. V Itálii je všude mnoho kopců, a tak když tam chtěli mít pěknou zahradu, museli ji uspořádat do několika teras. Podobně to udělali šlechticové tady v Lysicích. My se teď nacházíme na jedné z teras a ty ostatní si prohlédneme za chvíli. Taková renesanční zahrada byla lidmi považována za krásnou, pokud byla pěkná jako celek, ne jen její jednotlivé části. Vše muselo být vzájemně provázáno a ladně uspořádáno. Příroda byla vtěsnána do přesných, jasně vymezených geometrických tvarů. Vše v renesančních zahradách má pravidelný charakter. Zahrada byla dělena nejčastěji do čtvercových polí a od okolí ji oddělovala vysoká zeď. Skládala se často z bylinkové a květinové zahrady nacházející se nejblíže domu, zeleninové zahrady a pravidelně sázeného sadu ovocných stromů.
Lektor prezentuje jednu z nejstarších podob lysické zahrady na obrázku a evropských příklad členění renesanční zahrady. Jednu takovou zahradu si děti zkusí vytvořit. (Žáci 4.-5. tříd se již rovnou věnují baroku).

Tvorba renesanční zahrádky (pro 1.-3. třídu):
Děti se opět rozdělí do (již dříve vytvořených) tří skupin.  
V závislosti na časových možnostech a schopnostech dětí lektor buď předem ze šňůr či lan připraví „zahradu“ (tři čtvercové na sebe navazující plochy) nebo je předmětem činnosti dětí samotná tvorba geometricky pojaté zahrady.
Tvorba zahrady probíhá takto: Každá skupina dětí dostane jedno lano či prádelní šňůru. Úkolem žáků je pomocí něj vytvořit čtverec tak, aby jednou – v případě středového čtverce dvěma stranami – sousedil s ostatními plochami. Lektor trvá na tom, aby se šňůrami pracovala zvolená čtveřice, jinak nastane zmatek. 
Následně každá skupina obdrží buď květiny (pro květnici), nebo zeleninu (pro zeleninovou zahrádku) nebo ovocné stromy (štěpnici). Po dokončení aktivity žáci zahradu obestoupí. Lektor může ocenit přednosti jednotlivých částí zahrady (například že žáci vyplnili svoji plochu rovnoměrně, nebo dovedně střídali druhy rostlin). Nejde o soutěž mezi jednotlivými skupinami.
Zahradu hned neuklízíme, lze se na ni podívat z ochozu v další části programu.

Barokní zahrada
Lektor sdělí žákům, že na období renesance navázalo baroko, kdy lidé na hlavách nosili parky (doprovodí gestem). Tak jako u oblečení, změnila se móda u zahrad. My si teď zkusíme ztvárnit barokní zahradu, jak možná mohla před lety vypadat.
Krátká a jednodušší varianta pro 1.-2. třídu: žáci vytvoří dvojice a postaví se proti sobě v ploše zahrady na dvou travnatých záhoncích a cestě vymezené ochozem. Následně vytváří zrcadlové kompozice podobně jako jsou symetricky rozmístěny stříhané keře (koule). Vždy je třeba domluvit se, které strana žáků (vlevo či vpravo od středové cesty) napodobuje svůj protějšek. 
Varianta pro 4.-5. třídu  
Lektor uvede činnost krátkým vyprávěním o tom, jak byla dříve tvořena barokní zahrada (osová souměrnost, zrcadlovost). Následně ukáže dětem vzorník tří druhů brodériového záhonu. Žáci hlasováním zvolí ten, který se jim nejvíce líbí. Rozdělí se na dvě skupiny, Každá ve své ploše motiv ztvární za pomoci připravených podsedáků ve tvaru květiny. Po dokončení aktivity se sami žáci stanou sochami a jejich úkolem je co nejsymetričtěji se rozmístit po obvodu záhonů jako sochy.  Lektor zde zapojí také doprovázejícího pedagoga. Ten může jít pořídit fotografii žáků z ochozu kolonády. K dokonalé reflexi výsledku aktivity tedy dojde až v prostředí školy při pozorování snímku.

 
Přírodní zahrada
Přesun skupiny na druhou terasu lektor uvede jako symbolický běh času, přechod do dalšího období historie zahrady. Nad schodištěm se žáci ocitají v 19. století. Lze pracovat s vůněmi rostlin. Lektor vypráví o touze lidí přestat spoutávat přírodu do pravidelných záhonů, geometricky střižených keřů. Začali spatřovat krásu v zahradě, která napodobuje přírodu. Své vyprávění dokládá poukazem na klikatou cestu vinoucí se k fontánce, nepravidelně vysázené stromy a keře. Opět může připomenout obraz dvou dívek se zapletenými a rozpletenými vlasy. Tady má zahrada vlasy jakoby rozpuštěné. Dále lektor upozorňuje, že se zahradou se stává i okolní krajina – poukaz na oboru za zdí.

Na ochozu

Před vstupem na ochoz lektor sdělí: Ochoz, který zde šlechticové vybudovali, sloužil ke krásnému výhledu do okolí. Vaším úkolem nyní bude vybrat si některý z kruhových výřezů v zábradlí, kterým lze pozorovat něco pěkného v zahradě či okolí. Vymyslete tomuto výhledu nějaké pěkné jméno, třeba Výhled na věž kostela. Název vyhlídky napište na lepící štítek, který od nás obdržíte společně s tužkou a nalepte jej tak, aby i vaši spolužáci věděli, na co se mají dívat. Po splnění úkolu si můžete jít prohlédnout vyhlídky vašich spolužáků. 
Poznámka 1 : u prvňáčků stačí pouze nalepit nálepku bez nápisu).
Poznámka 2: Název vyhlídky pomáhá divákovi zaměřit pozornost na to, co bylo záměrem tvůrce vyhlídky. Je tedy vhodné děti motivovat k tomu, aby se jednalo o konkrétní názvy, ne jen „pěkný pohled na zahradu“. S volbou názvu je tedy vhodné dětem pomoci. 
Poznámka 3: Aktivita je realizována jen ve vymezené části ochozu (jeho východní část + dvě pole směřující k zámku)

Trpaslíci 

(Další aktivitu lze zařadit či vypustit s ohledem na časové možnosti. Následující část programu je totiž z hlediska vývoje zahrady důležitější.)
Přechod k trpaslíkům – sdělení že se jedná o symboly 12 měsíců, přičemž leden je nejblíže zámku. Se sochami lze pracovat dvěma způsoby:
- Děti se postaví na cestu k soše, která odpovídá měsíci jejich narození. Popřípadě k měsíci, který mají nejraději. 
- Jednotlivci či dvojice obdrží lísteček s názvem některého z měsíců. Jejich úkolem je z vlastního těla vytvořit sochu, která znázorňuje to, co se v tomto měsíci v současnosti obvykle dělá. Celá skupina pak prochází po cestě od ledna k prosinci – příslušná skupina či jednotlivec v těsné blízkosti sochy ztvárňuje „moderní“ podobu daného měsíce. Diváci komentují žáky vytvořené sochy a vztahují je k trpaslíkům – lektor společně s žáky interpretuje, jaké činnosti (s vazbou na zemědělský rok) vztahovali k jednotlivým měsícům naši předkové.

Arboretum

Program pokračuje na druhé terase: lektor uvádí: Pojetí zahrady se v 19. století mění na botanickou sbírku (arboretum – sbírka dřevin). Rodina hrabat Dubských si přivezla či nakoupila do své zahrady vzácné stromy např. z Japonska či Číny. Lidé pak tyto stromy do zahrady chodili obdivovat. 

Menší děti – pozornost zaměříme cca na 3 vybrané stromy, které dětem představíme zejména prostřednictvím smyslového poznání (osaháme si kůru stromů; podíváme se na tvar listů; poslechneme si, co povídá vítr v koruně stromů; ochutnáme plody dřínu). Květy a dřevo sazaníku květnatého voní po jahodách. V případě, že jsou venku již i exotické rostliny - ochutnáme plody datlí, přičichneme k vavřínu nebo květu pomerančovníku aj.).

U starších dětí – samostatná práce. Děti rozdělíme do dvojic. Každé dvojici přidělíme lístek s informacemi o konkrétním stromu v zahradě (zahrnuje také jeho popis). Na základě těchto informací, mají děti za úkol strom najít a následně v pár větách představit i ostatním. Postupujeme směrem od Saly terreny až ke spodní terase. 

Závěrečná reflexe

Závěrečná reflexe probíhá opět u oválného záhonu. Lektor žáky znovu vyzve ke tvorbě soch, ovšem již na základě prožitého. Klade jim proto otázku: Kdybyste znovu navštívili tuto zahradu, co byste v ní dělali nyní? Která činnost se vám tu nejvíc líbila? Žáci opět vytvářejí sochy. Ztvárněné sochy odráží realizovaný program. 

Po ukončení aktivity lektor ocení činnost žáků, jejich aktivní účast na programu a rozloučí se s nimi. Pedagog od něj obdrží jednoduchý pracovní list, jehož složením a dokreslením vytvoří žáci terasově řešenou zahradu.

Výsledky aktivit:

Poskládané a dokreslené skládačky zahrady (navazující aktivita v prostředí ZŠ), vytvořené názvy vyhlídek, vytvořená renesanční a barokní zahrada

Zdroje:

KONEČNÝ, Michal: Zámek Lysice, Kroměříž: NPÚ ÚPS v Kroměříži:2014.

DVOŘÁČEK, Petr: Naše nejkrásnější zahrady, Olomouc: Rubico 2008, s. 124-129.

PAVELEC, Petr (ed.): Hrady a záky objevované aopěvované: průvodce výstavou, Praha: NPÚ 2014, s. 45.

Pomůcky, materiál:

- obrazové podklady - zalaminované xerokopie historických zobrazení zahrady, nástěnných maleb z nádvoří zámku, obrázek dvou účesů dívek 
- "okénka do minulosti" (krabice s pozorovacím otvorem, do níž je vložena historická reprodukce obrazu šlechticů v zahradě  
- plastové míčky (na petang), házecí kříž s kroužky, kuželky
- CD přehrávač s nahrávkou renesanční hudby
- triangl
- dvě lana o délce 5 m
- obrázky stromů, květin a tulipánů vytvořené z lepenky
- šátky
- podsedáky ve tvaru kytiček
- lepící štítky + tužky
 

Účesy zahrady

Sochařská galerie Sochařská galerie Kukátko do minulosti Petangue Kuželky Házení kroužky Tanec Tanec V menažerii Hra na daňky Divadlo Divadlo Tvorba renesanční zahrady Tvorba renesanční zahrady Renesanční zahrada Vyhlídka Výhled Prezentace stromů Reflexe Reflexe

Reflexe a zhodnoceni:

Celkové zhodnocení:

Pro pilotní provedení programu byla pozvána velmi početná třída žáků ZŠ, což představovalo velmi zvýšené nároky na lektory a promítlo se to do délky programu i soustředěnosti žáků. Jeden z žáků měl osobní asistentku, která rozhodovala o tom, kterých částí programu se může žák zúčastnit a kdy je vhodné raději relaxovat. Negativním faktorem bylo počasí, přičemž teplota dosahovala pouhé dva až čtyři stupně a během programu dokonce začaly padat sněhové vločky. Přesto se podařilo realizovat většinu vytýčeného programu a návrhy úprav jsou předmětem těchto poznámek.

- Osvědčily se štítky se jmény žáků, na doporučení místních lektorů budou psány tlustší fixou.

- Úvodní aktivity (poslech a ztvárňování soch) byly vhodně zvoleny. V případě menší skupiny není nutné obstoupit celý záhon tulipánů a aktivitu lze z akustických důvodů realizovat na menším prostoru.

- Dělbu do skupin a vysvětlování pravidel her provázelo bohužel dohadování žáků (příslušnost ke skupině), a nepozornost. Jako velmi rušivý faktor se ukázaly kamínky, z nichž jsou vysypány cesty - žáci při hovoru šoupali nohama a někdy si s nimi záměrně hráli, což zhoršovalo soustředěnost. Lektoři by měli proto při zastaveních v zahradě preferovat travnaté plochy.  

- Pro děti byl lákavý a zajímavý pohled "kukátkem do minulosti", vhodně volený zejména v případě fotografie koupajících osob v zámeckém bazénu. Je třeba dbát na to, aby si děti sundaly čepici s kšiltem, aby bylo pozorování úspěšné. Opětovné použití kukátka s výjevem společnosti v renesanční zahradě bylo problematické v tom, že každé z dětí se na výjev podívalo jen krátce a detailní prohlídka činností, které šlechticové v zahradě prováděli, se tak zcela nevydařila. Přesto jejich výpovědi v součtu přinesly řadu postřehů. Lektor při reflexi pozorování může použít ještě zvětšené detaily výjevů.

- Míčové hry na jednu stranu vhodně zpřítomnily historickou funkci prostoru I. terasy vymezené původně ochozem (míčovna). Na druhou stranu se realizace tří druhů herních aktivit ukázala jako zdlouhavá. Je možné vybrat jen jednu herní aktivitu (např. petanque) realizovanou současně na více místech. Ta dostatečně představí původní využití místa.

- Tanec děti zaujal a rovněž dramatické ztvárňování postav žijících ve šlechtickém sídle. Reprízy programu by mohly vést k časové efektivizaci.

- Animace využití druhé terasy jako menažerie pro chov (a lov) daňků byla nejkritičtějším (nejdivočejším) bodem programu. Opět byl problém s dělbou do skupin po třech, vyslechnutí pravidel hry. Žáky pohltila "lovecká vášeň". Rovněž časová dotace na zvládnutí aktivity byla značná. Při reprízách programu bude proto možná aktivita nahrazena hodem míčků na terč s vyobrazením daňka.

- Nekoncentrovanost žáků poznamenala i aktivitu tvorby renesanční zahrady. S ohledem na to, že vymezení zahrady lany realizuje maximálně jen osm žáků a ostatní přihlížejí, a dále náročnost konstrukce geometrických tvarů v prostoru, je možné vymezení prostoru již předem připravit. Úkolem žáků by pak bylo pouze osázet zahrady připravenými rostlinami.           

- Z časových důvodů bylo upuštěno od realizace barokní zahrady.

- Aktivita na ochozu kolonády byla zdařilá a měla u žáků úspěch. Při repríze je třeba zdůraznit, že je třeba vymyslet pro vyhlídku (daný pohled) název, který bude zahrnovat sdělení, na co se má pozorovatel dívat. Několik nalepených lístečků totiž obsahovalo pouze příliš obecný nápis: "Krásná zahrada".

- Aktivita věnující se interpretaci soch trpaslíků byla vynechána, c čímž lektoři částečně počítali. Z hlediska koncepce programu totiž nebyla stěžejní.

- Poznávání stromů bylo již na hranici časových i receptivních možností žáků. Přesto se jej podařilo realizovat. Žáci s nečekaným zájmem začali například sbírat bukvice. "Badatelská" či sběratelská činnost jim byla blízká a tento druh činnosti by si jistě zasloužil více pozornosti.

- Závěrečná reflexe účinně bilancovala program a přinesla informace o tom, co se žákům líbilo, co si zapamatovali, jaké nové činnosti si spojují s pobytem v zahradě.

- Program skončil ve smluveném čase 120 min. Nehledě na výše popsané nedokonalosti má potenci velmi obohatit způsoby prezentace lysické zahrady a žáci slovně i potleskem vyjádřili, že se jim líbil.      

Ohlasy účastníků:

Ihned po ukončení programu byla provedena jeho reflexe za účasti paní kastelánky a lektorů z lysického zámku. Jejich postřehy zahrnuje kapitola Celkové hodnocení. 

Doporučení pro další realizace:

viz výše