Od růže k slze školní skupina (ikonka)

Autor:

Mgr. Lenka Trantírková, Metodické centrum zahradní kultury v Kroměříži 
Mgr. Irena Peštová, Metodické centrum zahradní kultury v Kroměříži
Mgr. Petr Hudec, Metodické centrum pro vzdělávání v Telči

Spolupráce:

Jana Pluhařová, SZ Vizovice

Anotace:

Zahrada je odnepaměti obrazem ráje. Podle pověsti dal kdysi květ růže vzniknout klášteru, na jehož místě byl později vystavěn Vizovický zámek. To co zůstává, byť se mění, je krásná zahrada: od středověkého rajského dvora, přes renesanční a barokní zahradu až po krajinářský park s jezírkem ve tvaru slzy. To je letmou vzpomínkou na štěstí.
Program zážitkovým způsobem s využitím dramatickýh prvků a výtvarné činnosti zprostředkovává krásu význam a měnící se podobu vizovické zámecké zahrady. 

Klíčová slova:

zámek, klášter, rajský dvůr, růže, baroko, pravidelná zahrada, symetrie, osovost, perspektiva, krajinářský park

Místo a realizace:

zámecká zahrada Vizovického zámku

Celková doba realizace:

červenec - září 2016 - příprava programu
3. října 2016 - realizace programu 

Popis projektu:

Kontext:

Vizovická zámecká zahrada patří mezi hodnotné památy zahradního umění ČR. Přesto zůstává stejně jako zámek s působivými interiéry ve stínu jiných památek či atraktivit regionu. V předchozích letech zde byly realizovány dva programy zaměřené na interpretaci sedací soupravy s motivy La Fontainových bajek: Mluvící židle a  Zvířátka na zámku.

Východiska a hlavní cíle:

Lektoři obou metodických center NPÚ se rozhodli využít svých zkušeností s přípravou a realizací edukačních programů v kroměřížských zahradách a připravit edukační program zaměřený na interpretaci vizovické zámecké zahrady.

Vizovická zahrada může vyprávět jedinečný příběh regionální historie a současně odráží obecný trend vývoje zahradního umění: od klášterní zahrady přes barokně utvářenou zahradu po krajinářský park. Zatímco partie v blízkosti zámku v čele se špalírem ze starých lip uchovává barokní tvář místa, navazující část zahrady je utvářena jako působivý krajinářský park, jemuž vévodí romantické jezírko.   

Cílová skupina:

Žáci II. stupně ZŠ, program byl pilotně vyzkoušen se žáky 9. třídy ZŠ Vizovice

Obsah a průběh programu:

Úvod:

Lektor přivítá žáky na nádvoří zámku a stručně vysvětlí, co je čeká. Následuje přesun do klidnější části zahrady na místo, kde je instalována sochařská připomínka zaniklého vizovického kláštera. Zde lektor vyzve žáky, aby se usadili na připravené podsedáky. (Ty jsou uspořádány v kruhu). Každý žák si vytvoří jmenovku. 

Všechno to začalo růží
Zde jsou žáci seznámeni s historií místa – s tím, že než zde byl postaven zámek, stál na tomto místě klášter s názvem Rosa Mariae. Důvod proč zrovna zde, se žáci dozvědí z příběhu, který lektor vypráví za doprovodu hudby (např. zvonkohra koshi). Při vyprávění příběhu mají žáci zavřené oči.

Následuje povídání o ideální podobě kláštera a o rajském dvoře jako středu kláštera. Rajský dvůr a zahrada obecně je představena jako obraz ráje. Bezprostředně poté koluje v kruhu růže. Kdo ji drží, dokončuje větu: Když se řekne ráj, představím si.... 

Od kláštera k zámku

Následuje přesun do zahrady. Průchod přízemím zámku symbolizuje přesun z jednoho období do druhého – do baroka. (S menšími dětmi lze také společně udělat jeden velký symbolický skok v čase). Než je přechod realizován, lektor uvádí informace o zániku kláštera a zbudování nejprve renesančního a pak barokního zámku.

V barokní zahradě

Lektor žákům sdělí, že každý barokní zámek musel mít i krásnou barokní zahradu. Tvůrci zahrady se museli řídit různými pravidly, které si vysvětlíme. Na parteru před zámkem lektor zmíní zejména princip symetrie a to, že v zahradě bylo vše tvořeno jako podle pravítka. Budova zámku i zahrada pak žákům poskytuje prostor k tomu, aby si zde tyto principy ověřili. Při pohledu na sochy gladiátorů upozorníme, že toto pravidlo nemuselo být dodržováno otrocky, nýbrž v tom podstatném. V zahradě například stojí naproti sobě dvě stejně veliké sochy. Vypadají velmi podobně, ale v drobnostech se liší. 

Zrcadla - Následující aktivita ještě více ozřejmí princip symetrie a umožní žákům zažít jej i prostřednictvím vlastního těla. Žáky rozdělíme do dvojic, které pak utvoří po obou stranách cesty dvě řady, stojící naproti sobě. Aktivita má tři části:

•    Strana, která představuje originál (člověka dívajícího se do zrcadla), vymýšlí pohyby a druhá strana je zrcadlí - napodobuje. Poté se role vymění.
•    Jeden z dvojice si vymyslí sochu. Na předem domluvené znamení (např. zapískání na koncovku) zaujme pózu a zkamení. Druhý z dvojice jej napodobí. Poté si opět role vymění.
•    Sochy v zahradě spolu vzájemně „komunikovaly“ a jejich dialog mohl člověk odtušit z póz, které zaujímaly. Např. jedna socha střílí z luku, druhá je zasažena šípem. Úkolem žáků je domluvit se ve dvojici, jaký dialog budou jejich sochy vést či jaké sousoší utvoří. Na znamení lektora na chvíli zkamení. 

Následuje přesun k lipovému špalíru. Zde lektor sdělí, že tvůrci barokních zahrad velmi rádi využívali hru světla a stínů, což v symbolické rovině mohlo vyjadřovat dualitu, protiklady, například dobro a zlo. Následující aktivita má tedy připomenout pozitivní i negativní lidské vlastnosti. Lektor každému žákovi nalepí na čelo lepicí štítek s vlastností (ta by měla jít co nejlépe předvést). Úkolem žáků je zjistit, co mají na čele napsáno.  Nezjistí to však bez pomoci ostatních. Každý svoji vlastnost zjistí tak, že mu ji ostatní pantomimicky předvedou. Až všichni uhodnou, následuje druhá fáze aktivity – cesta alejí. Na cestu osluněnou částí špalíru se vydá ten, kdo obdržel pozitivní vlastnost. Naopak loubím jde ten s negativní vlastností. Může se stát, že vlastnost je ambivalentní – v tom případě, žák sám usoudí, zda ji vnímá spíše jako pozitivní nebo negativní. 

Prostor za špalírem poskytuje vhodné místo pro vysvětlení dalších dvou principů, se kterými se v barokní zahradě můžeme setkat: s perspektivou uplatňující se při pohledu k zámku a osovostí. Předmětem pozorování je hlavní osa směřující od zámku směrem dále do krajiny a příčná osa, přičemž obě se kříží právě na místě, kde žáci stojí. 

•    Žáci jsou již v tuto chvíli seznámeni se základními pravidly, kterými se architekti barokních zahrad museli řídit. Následující aktivita umožní žákům navrhnout zahradu, která bude tyto principy respektovat. Žáky rozdělíme do skupinek nejlépe po čtyřech, do každé skupinky rozdáme desky s mapou vizovické zahrady z konce 18. století, přičemž je na ní ponechána jen část odpovídající zhruba dnešnímu stavu barokní vrstvy zahrady (prostor kolem zámku a špalír). Ostatní plocha je ponechána bílá. Do činnosti zapojíme všechny žáky tím, že každý ve skupině bude mít za úkol zakreslovat do plánku něco jiného (cesty, stromy a květinové záhony, budovy, vodní plochy). Na závěr aktivity každá skupinka představí své dílo ostatním. Po této aktivitě již opouštíme baroko a volně přecházíme do dalšího období, kdy se pravidelná zahrada změnila v krajinářský park.

Letmá vzpomínka naštěstí 

Do období 19. století, romantické atmosféry parku jsou žáci uvedeni prostřednictvím tvorby galerie pod širým nebem v klidném prostoru za zelenou stěnou. Úkolem žáků je rozmístit ve zvolené části zahrady fotokopie starých snímků vizovické zahrady pořízených v době, kdy zde žil rod Stillfriedů. Fotografie žáci instalují buď pokládáním na zem nebo zavěšováním za pomoci kolíků na prádlo. Následně dáme žákům prostor, aby si fotografie prohlédli a porovnali se současným stavem. 

Následně se skupina přesune se na vyhlídku, kde lektor žákům vysvětlí hlavní ideu tvorby krajinářských parků (návrat k přírodě, odmítnutí geometrizace) a také její základní principy (skupinky stromů, solitéry atd.). Lektor zde má také prostor pro porovnání obou typů zahrad – na linie v krajinářském parku bychom už asi nepoužili pravítko (tak jako v baroku), ale spíše křivítko, které nabízí možnost vytvářet křivky různých tvarů. Krajinářský park v nás má také vyvolat pocit nostalgie a sentimentu - žáky můžeme vyzvat k tomu, aby si zkusili vybavit období, které už je minulostí, ale zároveň na něj rádi vzpomínáme. V tomto duchu se ponese také další aktivita. Jedním z prvků, s nímž zahradní architekti v krajinářském parku pracovali, byla asociace. Snažili se do kompozice parku zařadit takové prvky, které by v návštěvníkovi vyvolaly pocit dlouhodobé známosti - mohlo se jednat např. o strom, pěšinu, louku, seskupení stromů či zákoutí. Člověk pak měl k parku blíže, protože mu připomněl jeho oblíbené místo nebo v něm vyvolal dávnou vzpomínku. Žáci zde dostanou prostor projít se individuálně po parku a najít si takové místo, které jim bude něčím blízké. Než vyrazí, obdrží vystřiženou „kapku slzy“, do které při své procházce napíší jedno slovo, spojené s místem, které si vybrali. Lektor také upozorní na to, že by mělo být zachováno „ticho zahrady“. Žákům necháme dostatek času, poté je svoláme předem domluveným signálem. Na závěr aktivity vytvoříme kroužek, v němž každý žák dostane prostor podělit se s ostatními o to, jaké vzpomínky v něm zahrada vyvolala, což symbolicky vyjádří jen jedním slovem. Tím zůstává zachován prostor pro jeho soukromí. 

Při závěrečné reflexi opět v kroužku koluje růže – nyní však žáci mají vyjádřit to, co se jim vybaví, když se řekne vizovická zámecká zahrada. Touto aktivitou program končí – lektor poděkuje za účast a rozloučí se. 

Výsledky aktivit:

Vytvořené návrhy zámeckého parku

Zdroje:

PACÁKOVÁ, HOŠŤÁLKOVÁ, B., PETRŮ J., RIEDL, D., SVOBODA, A. M., Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, s. 417-418.

Stavebně historický průzkum   

Pomůcky, materiál:

pěnové podsedáky, podložky na psaní, lepící štítky pro výrobu jmenovek, fixy, text s příběhem o založení kláštera, zvonkohra Koshi (popř. kalimba), obrázek historické podoby kláštera a obrázek rajské zahrady, růže, koncovka, nálepky s pozitivními/negativními vlastnostmi, slepá mapa vizovické zahrady (A3) a podložky ve formátu A3, kreslící a rýsovací potřeby (pastelky, fixy, pravoúhlá pravítka), fotokopie starých fotografií rodu Stillfriedů adjustované do papírových rámečků, kolíky na prádlo, vystřižené kapky slzy, psací potřeby

Od růže k slze

Rosa Mariae Vyprávění pověsti o založení kláštera Vyprávění o klášteře Když se řekne ráj, tak si představím... Ztvárňování symetrie Ztvárňování symetrie Ztvárňování symetrie dscn0179.jpg Protiklady Osy v zahradě Dokreslování plánu zahrady Dokreslování plánu zahrady Prezentace plánů zahrady Prezentace plánů zahrady Prezentace plánů zahrady Rozvěšení vzpomínek Rozvěšení vzpomínek Rozvěšení vzpomínek Rozpomínání se Vyvolávání vzpomínek Když se řekne vizovická zahrada... Společné foto

Reflexe a zhodnoceni:

Celkové zhodnocení:

Programu se zúčastnil mimořádně dobrý kolektiv žáků, což se pozitivně promítlo do průběhu programu - otevřenosti žáků, spolupráce, komunikativnosti aj.

Úvodní aktivita se vydařila, byť se projevilo, že hra na zvonkohry koshi vyžaduje skutečný klid, čehož je v exteriéru a v blízkosti silnice obtížné dosáhnout.

Žáky zaujala a překvapila minulost místa spojená s cisterciáckým klášterem. Při prezentaci jeho ideální podoby dokonce vyjadřovali mínění, že to tu mohlo být kdysi pěknější než dnes.

Prezentace atributů barokní zahrady formou dramatických prvků žáky zaujala, při repríze je však třeba vztáhnout se k obrazovým reprodukcím (viz níže).

Spíše emotivní, pocitová a zážitková prezentace atmosféry krajinářského parku namísto jeho rozboru se ukázala jako adekvátní. Apel na to, aby studenti vzpomínali na to, co bylo a již se nevrátí, měl však přeci jen své limity: žáci sice mají na co vzpomínat, na druhou stranu právě nyní žijí to, nač jednou budou vzpomínat jako dospělí...

Závěrečné reflexe v kruhu se vydařila a její forma (kolující květina) se ukázala jako vhodná.     

  

  

Ohlasy účastníků:

Žákům i vyučujícím se program velmi líbil. To, že nyní vnímají vizovickou zámeckou zahradu na nové úrovni, vyjadřovali v rámci závěrečné reflexe. Realizace programu byla pro ně příležitostí strávit společný čas v pěkném prostředí v přátelském kolektivu s vědomím, že se blíží čas, kdy se rozejdou na jiné školy. Ohlasy na program byly motivací k tomu, aby se na něj ze školy vypravila další třída.

Doporučení pro další realizace:

Při dokreslování plánu barokní zahrady nebyli schopni žáci jakožto místní odhlédnout od skutečné, nynější podoby zahrady. To se promítlo do navrhované podoby zahrady. Snaha prezentovat barokní zahradu s osou směřující do nekonečna měla jen částečný úspěch. Při repríze programu by bylo vhodné použít reprodukci některé velké barokní realizace, například Versailles.