Černá, barva uhlí, MP bez bariér (ikonka)

Autor:

Mgr. Květa Jordánová, Národní památkový ústav, Edukační centrum v Ostravě

Spolupráce:

Zuzana Vodehnalová, Národní památkový ústav, správa Dolu Michal

Anotace:

Edukační program je určen osobám s mentálním i kombinovaným postižením s doprovodem a je zaměřen na motivaci klientů centra, jejich aktivaci a seberealizaci působením technické památky. Program seznamuje účastníky se základními pojmy kamenouhelného hornictví: uhlí, rostlina, pravěk, průmysl. Důraz je ale, spíše než na osvojování pojmů, kladen na vlastní, bezprostřední prožitek, práci s kontrastními materiály, kontakt s méně známým prostředím (důl) [1], možnost práce s modely a přiměřenou formu fyzické aktivity (dle kognitivních a somatických schopností skupiny).

 
[1] Většina klientů centra již důl v minulosti navštívila. Při tvorbě nových programů je ale vždy využíván nový prostor, který předkládá před frekventanty programů nové vizuální podněty.

Klíčová slova:

uhlí, rostliny (přeslička, kapradí), průmysl, město
 
 

Místo a realizace:

NKP Důl Michal - technická památka ve správě Národního památkového ústavu

Celková doba realizace:

60 minut, program byl realizován červen - srpen 2014

Popis projektu:

Kontext:

Edukační program tematicky navazuje na stávající aktivity[1] pro danou cílovou skupinu a poskytuje tak klientům pilotního centra Čtyřlístek možnost návratu do známého prostředí s novou motivací. V předchozích programech měli účastníci centra možnost projít celou prohlídkovou trasu, vyzkoušet čelovky, helmy, dýchací přístroje, seznámeni byli taktéž s různými materiály, např. uhlím. Program logicky navazuje na předchozí aktivity. Technická památka v tomto případě vystupuje jako prostředí vhodné pro každou cílovou skupinu a vyvrací tak stále převládající úzus nutnosti „alespoň částečné znalosti problematiky“ k prožitku z prohlídky nebo z programu v prostředí industriálního objektu.

 
 

[1] Do 2013 byly s cílovou skupinou realizovány např. programy Michal a uhlí a Výtvarně-hudební dílny.

[2] Fotodokumentace součástí přílohy.

Východiska a hlavní cíle:

Výběr tématu souvisí se stanovenými strategiemi a cíli projektu, který stojí na předpokladu, že památky jsou prostředím rozvíjejícím osobnost nejen odborné veřejnosti, ale široké cílové základny. Z rozvíjených kompetencí je kladen důraz na kompetence sociální, kladené cíle u této cílové skupiny vycházejí z předpokladu účasti žáků (účastníků) i se středně těžkým mentálním postižením a jsou tedy zaměřeny především na rozvíjení komunikačních dovedností (verbálních i nonverbálních) a jemné motoriky (úchopy předmětů rozdílných rozměrů a práce s nimi).

Hlavní cíle:

- aktivace účastníků programu v neznámém prostředí

- seberealizace účastníků programu zvládnutím nastavených úkolů

- seberealizace účastníků programu pomocí prožitku

- rozvíjení komunikačních dovedností

- procvičování motoriky

 

Cílová skupina:

osoby s mentálním a kombinovaným postižením

Obsah a průběh programu:

Program vyžaduje přítomnost lektora a doprovodu frekventantů programu, velikost skupiny by neměla přesáhnout počet 8 aktivních účastníků[1]. Před příchodem skupiny jsou připraveny dvě stanoviště, včetně podkladů pro výtvarnou činnost. Program má pevný rámec složený ze tří částí, jeho délku i náročnost je možné v průběhu přizpůsobit aktivitě a vyspělosti skupiny. Dvě úvodní části jsou stejně dlouhé, probíhají na odlišných stanovištích v odlišných scenériích (stanoviště navzájem vizuálně oddělena plachtou, přenosnou stěnou atd.) a každá trvá 15 minut. Třetí, závěrečnou část programu, tvoří výtvarné dílny. Při nich se účastníci programu vrací zpět na libovolné stanoviště. Krátké úvodní slovo (seznámení s lektorem, stručné představení tématu) probíhá ještě před vstupem do cechovny, účastníkům programu jsou rozdány batůžky s přichystanými pomůckami.

 

Stanoviště 1  - vznik uhlí

Účastníci programu vstupují do předpřipraveného prostoru, který je v rámci možností zatemněn – na zemi je vytvořeno kruhové ohniště (dřevo, uhlí, šišky, kameny, plamen je nahrazen velkou, pomalovanou sklenicí, ve které hoří svíčka), na zemi je dále sopka, větve, stěny i zem jsou pokryty kartony nebo balicím papírem, dle možností se různě povalují přesličky, kapradiny, lastury (ale tak, aby nebyl ztížen pohyb v prostoru), z reproduktoru zní nahrávka pravěkých ještěrů. Skupinka si sesedne okolo ohně na kartony (je dobré mít připraveny i židličky, pro méně pohyblivé účastníky) a společně s lektorem diskutují o tom, kde se ocitli… Z batůžku si vytáhnou „kouzelné dalekohledy“ (roličky od kuchyňských utěrek obalené v barevném papíru) a jdou se projít. Pomocí dalekohledů pozorují připravené kulisy (výtvarné práce dětí z pilotních MŠ a ZŠ na téma pravěk), skupinka je lektorem pobízena k oznamování viděného – hadi, oheň, ještěři, rostliny, větvičky, škeble… Po návratu na stanoviště lektor vysvětlí, že se skupinka octla na dávném místě, v době, kdy vzniklo uhlí – vytáhne z batohu uhlí, každý si může vyzkoušet jeho tíhu, strukturu materiálu, a na závěr lektor předvádí v ohništi, že uhlí hoří (je nutné připravit uhelný prach – uhlí by za takovou chvilku nechytlo a taky papírové utěrky, všichni jsou špinaví…). Po demonstraci jsou účastníci programu pobízeni, aby se z připravených materiálů v batůžku pokusili najít uhlí, následuje vzájemné představení výsledků (alespoň jeden „odvážný“ se vždy najde a motivuje ostatní, nikdo není k ničemu nucen, úspěchem je jakýkoliv způsob komunikace s lektorem…). Poté je přistoupeno ke společnému sfouknutí „ohně“ a přesun na druhé stanoviště. Ačkoliv je druhé stanoviště vzdálené pár metrů, ideální způsob přesunu je pomocí hry – v „mašince“, za ruce, „na křídlech ještěra“ – skupinka tak neupadá do klidového režimu.

 

 

 

Stanoviště 2  - průmyslová revoluce

Účastníci s helmami a zapnutými čelovkami (motivační prvek) vstupují do předpřipraveného prostoru, který je v rámci možností zatemněn. Uprostřed prostoru jsou nachystané polštáře, ze země ční komíny (červené trubky s vatou), z kartonů jsou na zemi udělané koleje, na nich vozíky naplněné různobarevnými balónky velikosti tenisových míčků (včetně černých), na stěnu je promítána scenérie průmyslového města, scenérii doplňuje nahrávka motorů… Zdi jsou polepeny balicím papírem, starými novinami, kartony, šmíráky, chybnými technickými výkresy atd. Účastníci programu si sesednou na připravené polštáře (opět varianta židličky, lavice) a společně s lektorem diskutují o tom, co vidí a kde by mohli být… Lektor diskuzi řídí. Následuje zopakování, že se budeme bavit o uhlí – někteří už ví, že se uhlí nachází v podzemí, že hoří, že špiní atd... Lektor potvrdí nebo vyvrátí závěry a vysvětlí, že se v podzemí nenachází jenom uhlí, ale i kamení, hlína atd. Úkolem horníků, kteří mají helmy a čelovky, je uhlí poznat a přetřídit. Navazuje hra – z vozíků jsou vysypány balónky, úkolem účastníků je vysbírat a separovat od ostatních ty, které jsou černé jako uhlí… Po aktivitě proběhne ukázka toho, k čemu slouží uhlí – lektor předvede jízdu lokomobily (včetně podpalu), následuje opět v „mašince“ prohlídka průmyslové krajiny a porovná jízdu stroje s mlýnicí (model), kterou pohání voda. Kdo chce, může místo vody pohánět vodní kolo vlastní silou, a pak si vyzkouší, že kolo od lokomobily vlastní silou neroztočí…Na závěr aktivity vymyslí skupinka říkadlo nebo písničku s „mlýnskou tématikou“. Dále na promítané scenérii a v kulisách všichni společně pozorují, co se stalo s krajinou, když bylo využito uhlí. Následuje vypnutí čelovek a sundání helem.

 

Výtvarně-technické dílny

Výtvarné dílny spočívají v zachycení nálady po programu, zažitého nebo přímo zachycením toho, co se frekventantům programu nejvíce líbilo. K dispozici jsou velkorozměrové plochy pokryté papírem, osvědčila se práce s křídami čtvercového půdorysu, které nepadají z ruky a vyhovují takřka jakémukoliv úchopu. Vítanou aktivitou je taktéž malba dlaní, vytváření otisku ruky. Předpokladem bylo, že účastníci programu „podlehnou“ motivaci a vstoupí svou prací do již vytvořených kulis, naopak, vyhledávány jsou čisté plochy papíru (a dle předpokladu, čím větší, tím žádanější).

 
 

[1] U této cílové skupiny je žádoucí individuální přístup a časová flexibilita.

Výsledky aktivit:

výtvarné práce

Zdroje:

ŠKODA, E. - ŠKODOVÁ, H., Už vím proč, Praha 1988.

Pomůcky, materiál:

výtvarné potřeby, potřeby na dotvoření atmosféry místa (kameny, přesličky, lastury, zkameněliny, uhlí atd.), model mlýnice, model parního stroje, dataprojektor, zvukové nahrávky, polštáře, helmy, čelovky, židličky, různobarevné míčky atd.

Černá, barva uhlí

Černá, barva uhlí - výtvarné práce na téma "průmyslová krajina" Černá, barva uhlí - ověřování nabytých informací Černá, barva uhlí - výtvarné práce na téma "průmyslová krajina"

Reflexe a zhodnoceni:

Celkové zhodnocení:

Účastníci vyjadřují pocity z programu kresbou. Zpětnou vazbou je míra komunikace (opět verbální i nonverbální) s lektorem. Limitem při aktivitách programu je především velmi omezená délka soustředěnosti skupiny. Nezbytné je střídání aktivit a vhodný výběr aktivačních podnětů, důležitá je spolupráce s doprovodem, na kterém závisí i pečlivý předvýběr skupiny.